Majitelé při zařizování bytu vsadili na jeho velkolepost

Jediným opěrným bodem interiéru byla část rodinného pokladu – vyřezávané židle s koženým polstrováním a ocelovou pružinou z dílny slavného obrozeneckého umělce Františka Bílka, které se sem přestěhovaly spolu s novými obyvateli.

Ti si byt vybrali proto, že oceňovali řemeslnou podstatu společných částí pozdně secesního domu, stejně jako bytu samotného, a sice střízlivě dekorativní dveře a obložky, špaletová okna a dřevěné podlahy.

Teprve po několika nezdařených pokusech si majitelé uvědomili, že s rozvržením a zařízením bytu potřebují pomoci. Oslovili proto mladé pražské architektonické studio No Architects, aby jim připravilo návrh interiéru nejen na míru jejich požadavkům a představám, ale i takový návrh, který by souzněl s historickou povahou bytu a umožnil, aby jejich vlastní vzácné kusy nábytku - židle - nepůsobily v interiéru nepatřičně.

Architekti, kteří mimo jiné sbírají zkušenosti s bydlením tak, že si vždy na čas střídají byty s lidmi po celém světě, aby si vše vyzkoušeli „in situ“, jim pomohli byt zabydlet nábytkem na míru tak, aby jim vyhovoval pro pohodlný rodinný život, ale přitom nezapřel svou velkolepost, která unese i umělecky vyřezávané židle, na jakých se v průměrné domácnosti běžně nesedává.

Hlavní obytné místnosti dominuje dubový stůl o úctyhodných rozměrech 1,5x2,3 m, jehož masivní deska kontrastuje s odlehčenými ocelovými nohami.

Monumentálnost stolování uprostřed velké místnosti podtrhuje atypická organizace bytu a přehodnocení očekávané typologie bydlení. Je to vlastně jídelna, kuchyně, obývací pokoj nebo knihovna?

„Termíny ani žádné zdánlivé či skutečné trendy nejsou podstatné. Zásadní je, jak vám osobně provoz vyhovuje,“ komentuje návrh Jakub Filip Novák.

„A to víte jedině vy a je právě na architektovi, aby se vás na to zeptal a pomohl vám s tím. Při navrhování individuálního bydlení musí postupovat architekt jako detektiv, jen tak může návrhu dát originální obsah. Ještě jsem nepotkal dva stejné stavebníky, natož dvě stejné rodiny,“ dodává architekt.

Největší místnosti v bytě dále dominuje vysoká knihovna v kontrastu k protilehlé stěně, kde se přes roh rozkládá naopak atypicky nízká kuchyně bez horních skříněk nebo vysokých modulů.

Estetika knihovny navazuje svou dekorativností na truhlářskou úpravu původních obložek dveří, zvýrazňuje vertikálními liniemi vysoký strop, zatímco horizontálními dubovými policemi navazuje na další variace na toto řešení v jiných částech bytu.

„Nově navržené knihovny v historických interiérech musí unést dvě novinky naší doby. Za prvé, že většinou už nebudou plné knih, a za druhé, že knihy netvoří identické hřbety vázané v kůži. Současná knihovna do místnosti září pestrými grafikami. To na ni samotnou klade větší nároky než kdy dříve,“ vysvětluje architektka Daniela Baráčková.

V bytě nenajdeme typickou kuchyni s vysokou lednicí a horními skříňkami. Dokonce nenajdeme ani digestoř a ke všemu ani žádné dlaždičky či sklo za pracovní deskou.

Vysvětlení se laikovi zdá na první pohled jasné – tito lidé určitě nevaří. Opak je ovšem pravdou, majitelé vaří oba a rádi.

„Podstatné je nepřistupovat k návrhům s klapkami na očích, všechna řešení v této kuchyni jsou praktická a klienty ověřená: stěna je omyvatelná, obří objem vzduchu v místnosti umožňuje vařit i bez digestoře, nízká vestavěná lednice je kombinována se samostatným mrazákem, takže je objem dokonce větší než standardní vysoký modul atd.,“ komentuje řešení architektka.

Kuchyně jako by se díky hlouběji zapuštěným soklům na stěně vznášela, čímž chtěli architekti zdůraznit původní parkety a podtrhnout velikost centrální místnosti.

Atypické je také řešení kazet na lince. Namísto aby jednotlivá dvířka či šuplíky měly vždy svou vlastní kazetu, jak bývá zvykem, dali architekti přednost velkým kazetám přes celé korpusy, které nenápadně přerušují spáry a drobné úchytky. Důvod je prostý, i když se zrovna nevaří, je kuchyně stále součástí většího celku, tomu musí odpovídat i její měřítko.

A proč je součástí knihovny polstrované posezení? Nestačila by třeba jen sedačka v místnosti s televizí?

„Bydlení je trochu jako divadlo, vzniká nekonečně životních situací – scén a čím více šancí dáte lidem příjemně pobýt – posadit se, opřít či poležet, tím více perspektiv jim nabídnete a učiníte jejich život bohatším,“ uzavírá architekt.

Může se vám hodit na Seznamu: