„Budova byla postavena v roce 1900 a za celou dobu, s drobnými výjimkami, na ní nebyla provedena žádná stavební úprava. Když jsme v minulém volebním období řešili, že ji budeme rekonstruovat, bylo to především proto, aby se ušetřilo za energie a budova nebyla v havarijním stavu,” tvrdí starostka Soňa Černá (bez politické příslušnosti).

Obec si nechala vypracovat tři studie, z nichž si vybrala řešení navržené projektovou kanceláří Qualit projekty Aleše Millera. Jak vyplývá ze snímků studie, kterou kancelář uveřejnila před dvěma lety v březnu na svém facebookovém profilu, jejich návrh byl mnohem širší, počítal například s vysunutím portálu školy s oválným půdorysem před budovu a propojen s ní měl být zastřešenou chodbou. Už tehdy reakce na studii byly takřka výhradně negativní.

Projekt se lehce pozměnil, ale přesto se provedl. Obec za opravu a zateplení školy, zaplatila 13 miliónů korun.

Místo štukatury barevné panely

Veřejnost vytýká zvolenému řešení především necitlivé naložení s původním vzhledem historické budovy. Namísto bohaté štukatury tvoří fasádu pouze různě barevné panely zateplovacího materiálu. Budova ztratila svůj charakteristický vzhled, který byl pro ni po více než století příznačný a který je možné dnes už vidět pouze na jejích internetových stránkách v podobě kresby.

„Odkaz pro další generace - ovšem odstrašující!,” hrozí se jeden z přispěvatelů v diskuzi facebookové skupiny Arch Wars, která se nepodařenými stavbami a přestavbami zabývá.

„Člověk zažívá estetické šoky každý den, stačí se projít po ulici. Jenže všechny ty ponožky v sandálech a šusťákovky někam zalezou.. Tohle není selhání jednotlivce, ale totální ztráta soudnosti celé řady lidí, institucí.. Opravdu si při tvorbě, odsouhlasování zúčastnění říkali, jaká je to paráda?” ptá se jiný.

Novinky se snažily telefonicky oslovit Aleše Millera a požádat ho o vysvětlení zvoleného řešení. Nebyl však po celý den k zastižení.

Škola není kulturní památka

Na rozhodování o úpravách a rozsahu oprav historických budov se velmi často podílejí také pracovníci památkových odborů a ústavu památkové péče. „Nikdo se nás na nic neptal. Mluvím tedy za památkový ústav, nemluvím za magistrát města Kladna, kam přísluší Kamenné Žehrovice územně. Nevím, zda se ptali kolegyně,” sdělila Novinkám Eva Volfová z Odboru péče o památkový fond pro Středočeský kraj při Národním památkovém ústavu a na dotaz, zda představitelé obce měli povinnost opravu konzultovat.

„Neměli povinnost se ale ptát. Objekt nebyl nikdy nemovitou kulturní památkou. Tudíž ze zákona není povinnost se zeptat,” dodala.

S negativním názorem veřejnosti rezonuje i názor architektů. „To, že to je špatná úprava nebo špatné zateplení, vidí asi úplně každý, k tomu nepotřebujete názor žádného odborníka, to vidíte na fotkách. ... Je ale potřeba vědět, jaké bylo přesné zadání, co tím ten architekt sledoval, slyšet jeho názor na to, proč to takhle udělal a pak se na to dá nějak reagovat. ... Ovšem, to, že to je asi splácanina, to vidíte taky. K tomu já vám víc neřeknu, než že je to splácanina,“ zhodnotil snímky původního a nového stavu školní budovy přední český architekt Jan Šépka, jehož Dům v sadu soutěžil na počátku letošního roku dokonce o nejprestižnější architektonické evropské ocenění, o cenu Mies van der Rohe.