Klasickou dřevostavbu upravili podle svých představ

Vzhledem k tomu, že dřevostavba měla coby pasivní dům většinu konstrukčních prvků pevně dánu, bylo složité, ne-li téměř nemožné, naplnit představy nových majitelů.

Původní projekt zkrátka nepočítal s individuálním vkusem a odlišnými potřebami rozrůstající se rodiny (v době zadání měla rodina tři členy, do hotového se pak stěhovali s dalším přírůstkem). K řešení situace tak bylo třeba obrátit se k odborníkům.

Brněnský architektonický ateliér dokázal přes řadu konstrukčních omezení, jež bylo třeba respektovat – od zachování nosných stěn po nutnost dodržení vedení inženýrských sítí, polohy koupelen či stávajících okenních otvorů, vytěžit z daného prostoru maximum.

Začalo se tedy hledáním možných, byť drobných úprav, které by v rámci stávající stavební struktury vyřešily nedostatky původního projektu a umožnily dispozici co nejlépe využít.

Přízemí bylo v původním návrhu typového projektu řešeno víceméně klasicky. Do domu se vchází přes zádveří, kam vede rovněž vstup z garáže.

Zádveří přechází do chodby či přesněji malé haly. Odtud je dále přístupná koupelna, technologická místnost a konečně samotný obytný prostor se schodištěm do patra.

Hned v přízemí bylo nezbytné vyřešit dva zásadní problémy. Noví majitelé si stěžovali na tvar spodní koupelny. Představte si „nudli“ širokou pouze 1,5 metru, ale přes pět metrů hlubokou. Aby se její uživatelé necítili pokaždé jako v tunelu, bylo třeba nepříjemné proporce upravit rozdělením místnosti na dvě části.

V přední polovině tak vznikl prostor pro umyvadlo a WC, v té druhé se nyní – za matovanými skleněnými dveřmi – ukrývá prostorná otevřená sprcha, jež je průchozí a ústí do rodinné sauny.

Druhé úskalí skrýval hlavní obytný prostor. Tato část domu byla jen velmi obtížně vybavitelná – vkus a představy majitelů by se musely značně přizpůsobit omezeným možnostem prostoru.

Poloha francouzských oken a prostorového schodiště vedoucího do patra totiž znesnadnily umístění sedací soupravy a k ní optimální umístění televize.

Východisko přinesl návrh atypického schodiště s matovaným celoskleněným zábradlím mezi schodišťovými rameny, které vytvořilo v podstatě novou, v prostoru umístěnou (skleněnou) stěnu.

Tou byla vytvořena „záda“ tzv. televizní stěny, přesněji řečeno mobilního stolku s televizorem a příslušenstvím, který tak bylo možné atypicky umístit pod schodiště.

Při sledování televize tak nejsou obyvatelé domu (vizuálně) rušeni těmi, kteří zrovna procházejí po schodišti. Přitom zůstal celý prostor díky optickému propojení nadále otevřený.

Pro kuchyňský kout byl v původním řešení vymezen skromný prostor; jeho nevelké rozměry vyřešili architekti umístěním varného ostrůvku do jeho středu.

Tím vznikla další pracovní plocha, navíc rozšířená o barové posezení pro neformální snídaně či svačiny, jež nevyžadují prostírání u hlavního jídelního stolu.

Celý prostor obývacího pokoje s kuchyňským a jídelním koutem je dostatečně prosvětlen velkými plochami francouzských oken, přesto je přísun denního osvětlení doplněn ještě o „širokoúhlé“ okno nad kuchyňskou linkou, které tak ještě více zpříjemňuje každodenní činnost v kuchyni.

V patře bylo následně třeba vybavit druhou koupelnu a ložnici rodičů. Zásahy v horní koupelně byly oproti přízemí ještě markantnější, přeřešena byla celá její dispozice.

Původní verze počítala s umyvadlem, WC a vanou, v novém návrhu se navíc vešla i velká sprcha.

Vznikla tak plnohodnotná relaxační koupelna, kterou může souběžně využívat více členů rodiny. Obě koupelny jsou navrženy v obdobném stylu – s velkoformátovou keramikou v přírodních odstínech a dýhovanými nábytkovými kusy.

Jednotné ladění podvědomě vytváří příjemný pocit něčeho důvěrně známého, a tím i jistoty a bezpečí.

Ložnice zůstala na přání investorů skutečně věrna výhradně svému účelu. Protože byly šatní úložné prostory umístěny do sousední místnosti, bylo možné vybavit celou ložnici jednoduše, bez obvyklých „skladovacích neduhů“.

Paní domu si přála zachovat jejich původní manželskou postel s výraznými proplétanými čely, ta se tak v novém návrhu stala srdcem celé ložnice.

Architekti ji stylově doplnili nočními stolky ve stejném barevném tónu a zavěšenou úložnou policí na nezbytné drobnosti.

Jediným dalším výrazným prvkem se pak stalo osvětlení: osobitá nástěnná svítidla a stojací lampa, umožňující flexibilně měnit světelnou atmosféru místnosti přímo z postele.

Design nábytku staví na jednoduchých tvarech. Nový návrh integruje i kusy, které už investoři vlastnili dříve, jako třeba sedací soupravu, manželskou postel a některé další.

Aby celek působil útulně a svou estetickou nadčasovostí zároveň maximálně „vzdoroval zubu času“ (nejen vizuálně, ale i doslovně odolával mechanickému poškození apod.), jsou použity téměř výhradně přírodní materiály, a to ve své přirozené barevnosti.

Podlahu pokrývá dubové dřevo, ve stejné barvě jsou laděny dýhované dveře a vybrané nábytkové prvky. Čalounění židlí, křesel, podnožek a barovek je textilní a svým podzimním tónováním vyznává vztah majitelů k přírodě. S přírodními materiály korespondují i nástěnné stěrky, stejně jako skleněné a nerezové plochy a detaily v celém domě.

Jednotné stylové ladění doplňují lakované prvky v krémovém odstínu nebo skryté úchyty na většině úložného nábytku.

Jednoduché, až minimalistické vyznění interiéru umocňuje několik zajímavých detailů a vtipných interiérových prvků. Centrální nohu jídelního stolu tvoří nerezová ocel ve vysokém lesku. Noha tak zrcadlí své okolí a ve výsledku ji téměř nevnímáte, jako by deska stolu levitovala.

Architekti si pohráli také s umělým světlem v interiéru. Podsvícení police a stěny za vanou v horní koupelně poskytuje večer intimní osvětlení, které dokáže navodit podobnou náladu jako rozžaté svíce.

V ložnici štěrbiny se skrytými diodami jako by se odlupovaly od stěny, čímž vytvářejí zajímavou světelnou hru.

S promyšlenými detaily se chod domácnosti stává jednodušší – příkladem je mobilita televizního zákoutí a umístění sítí do speciální zásuvkové krabice v podlaze. Při uklízení či v jakémkoli jiném případě, kdy je to potřeba, lze veškerou elektroniku v těchto místech jednoduše odpojit a celý stolek snadno přemístit. Drobnost? Možná, ale rozhodně se hodí.

A protože je paní domu velkou milovnicí pokojových rostlin, i na ně bylo v novém návrhu pamatováno, ať už s umístěním, či dostatkem nezbytného denního osvětlení.

Na mnoha místech zaujímají nepřehlédnutelné postavení, a stávají se tak nejen zútulňujícím prvkem, ale přímo utvářející součástí celého interiéru.