„Zajímají mě neúplné kompozice. Dvacet let mi trvalo lidi přesvědčit, že věci se dají dělat jinak,“ řekla v jednom z rozhovorů tato výjimečná žena, po právu považovaná za průkopnickou vizionářku. Vývojem její tvorby i myšlení o architektuře je nabitá úchvatná kniha Hadid: Complete Works 1979–2009, již vydalo nakladatelství Taschen.

Zaha Hadid

Zaha Hadid

FOTO: fotobanka Profimedia

Masivní publikaci vážící pět kilogramů dal dohromady Philip Jodidio, absolvent kunsthistorie a ekonomie na Harvardu a mezinárodně uznávaný autor knih o architektuře (mj. monografií Normana Fostera nebo Richarda Meiera). Podařilo se mu v respektuhodném souboru, v graficky minimalistické a vkusně vedené knize obsáhnout snad vše, co tato britská architektka a designérka iráckého původu za třicet let vytvořila.

Reprezentantka dekonstruktivismu

Hadid se narodila v polovině minulého století v Bagdádu, do rodiny liberálně smýšlejícího otce politika. Prvotřídní studium získala na Architectural Association v Londýně, první zkušenosti jí dala spolupráce s Remem Koolhaasem a Eliou Zenghelisem v Office for Metropolitan Architecture (OMA).

Vlastní ateliér založila v anglické metropoli v roce 1979, výrazně prorazila až roku 1993 stavbou hasičské stanice pro Vitru ve Weilu nad Rýnem.

Reprezentuje dekonstruktivismus, experimentuje s prostorem, snaží se rozšiřovat hranice architektury a urbanismu, jak jen to je možné. Mluví jazykem budoucnosti – my budeme stárnout, její stavby půjdou naopak s dobou. Hadid se nebojí své tvůrčí Já předávat i mladším talentům – vyučuje na nejlepších univerzitách světa.

Vybírala Kaplického blob

Ráda designuje věci běžné denní potřeby, věnuje se také scénografii. Její osobnost souvisí i s Českou republikou – před třemi lety zasedala v komisi mezinárodní soutěže, která vybrala jako vítězný návrh nové budovy Národní knihovny v Praze tzv. blob Jana Kaplického a jeho studia Future Systems.

V trojjazyčné knize se na 600 stranách procházíme světem ženy, která osvobozuje architekturu od limitů, sledujeme její hru s ostrými hranami a „přísnými“ materiály stejně jako s virtuózní elegancí a organickým fluidním stylem, jenž by často jistě zůstal jen na papíře nebýt vývoje nových technologií a materiálů. „Stojím o rozličné interpretace, nikoliv o jednu,“ zdůrazňuje.

Její stavby připomínají hříčky přírody

Neuznává klasické tvary, dispozice ani členění, přemýšlí o pohyblivých prostředích. Její stavby připomínají někdy hříčky přírody, obrovské sochy umístěné do jedinečné, emocemi prodchnuté architektonické krajiny nabourávají unylost a jednotvárnost betonových měst. V souvislosti s její prací posledních let se mluví o „zamrzlé tekutosti“.

Zprvu se před čtenářem rozprostřou její studentské skici vypadající jako krásná kubistická plátna; následují nákresy na transparentní fólii, projekty slavné i méně známé včetně zatím nerealizovaných vizí. Pozoruhodné jsou rané malby hongkongského The Peak, realizace hasičské stanice firmy Vitra (1993) či berlínského administrativního komplexu Spittelmarkt (1998), kocháme se skokanským můstkem Bergisel v Innsbrucku (2002), učaruje nám Rosenthalovo Centrum současného umění v americkém Ohiu (2003) nebo vědecké centrum Phano v německém Wolfsburgu (2005).

Každý výtisk je v papírovém kufříku

Chybět nemohou muzeum MAXXI v Římě, pestrobarevný interiér Moonsoon restaurace v Sapporu, parádní sedačka Moon System, hybridní automobil Z-Car, kuchyně Z-Island jako vystřižená ze sci-fi, organická světla, plastiky, šperky a boty. Nakonec autor představuje její působivé vizualizace z posledních let – muzeum současného umění v Bahrajnu nebo letištní terminál v Záhřebu.

Kniha Philipa Jodidia stojí 100 eur a každý výtisk je zabalen do speciálního papírového kufříku. Taschen také vydal luxusní limitovanou edici 200 kopií s umělecky vyvedeným obalem navrženým přímo Zaha Hadid. Každá je signována, cena 750 eur.

Hodnocení: 100 %