Test Hyundaie ix35 2.0 CRDi: trochu omládnul, jinak vše při starém

Hyundai sice ix35 prezentuje coby nový model, pravdou ovšem je, že jde o „pouhé“ omlazení. Na vnějším designu velkých změn nebylo třeba, novinkou je využití diod v předních, ale i zadních světlech.

Hodnocení designu je vždy subjektivní, autorovi článku se ale v Nošovicích vyráběné SUV alespoň na pohled líbilo – obzvláště v hnědé metalíze a s litými koly v novém designu o velikosti 17 nebo 18 palců.

Uvnitř je několik nových materiálů, kupříkladu potahy sedel, boční výplně dveří nebo chromování kolem výdechů ventilace. Opět jde o víceméně kosmetické změny, mezi tu hlavní patří nový dvoulitrový benzínový motor GDI s přímým vstřikováním paliva (122 kW / 166 k) a odlišně naladěný podvozek se zadní víceprvkovou nápravou.

Podvozek velmi dobře filtruje nerovnosti, a třebaže autu z mnoha důvodů „nesedí“ rychlejší jízda, z hlediska komfortu není moc co vytýkat. Hyundai ix35 vás velmi dobře odfiltruje od většiny nerovností. Problémy se projeví až při pokusu o rychlejší jízdu, na kterou popisovaný model stavěn není – už z principu kvůli vyššímu těžišti, měkce naladěnému podvozku, ne zcela hladce fungující šestistupňové samočinné převodovce (která při běžné jízdě funguje vcelku bezproblémově) či odtažitému řízení (tak typickému pro současné hyundaie).

Dá se říci, že jak dobře funguje ix35 při klidné jízdě, tak řidičsky odtažité je auto na technických tratích. U dvoulitrového turbodieselu je znát i prodleva na sešlápnutí plynu – při výjezdu ze zatáčky je tak třeba počítat se zaznamenatelným turboefektem.

Samotný dvoulitr se vstřikováním common-rail o výkonu 184 koní a točivém momentu bezmála 400 Nm (verze se šestistupňovým manuálem jej má nepatrně nižší) předvádí ve středním spektru otáček velmi solidní pružné zrychlení. To vše při spotřebě cca 9,2 litru, což na relativně velkou čtyřkolku není vůbec špatné.

Perfektní je prostornost, kdy nedostatkem místa pro nohy a hlavu nebude trpět ani dvojice vyšších cestujících na zadních sedadlech. Zavazadelník je díky velkému vstupnímu otvoru dobře přístupný, jeho 465 litrů ale představuje v segmentu kompaktních SUV jen průměrnou hodnotu, což je zapříčiněno i malou hloubkou.

Pod krytem se ukrývá plnohodnotná rezerva (standard od druhého výbavového stupně Trikolor), což v dnešní době lepících sad není úplně obvyklé, o to je to ale příjemnější.

Z hlediska ergonomie je ovládání víceméně bezproblémové, zamrzelo, že kromě řidičova nejdou okna stáhnout, respektive vytáhnout jedním dlouhým stisknutím příslušného tlačítka. Jinak si není moc na co stěžovat, dvouose nastavitelný volant i sedadlo se dobře seřizují pro řidiče nejrůznějších postav. Sedadla jsou pohodlná i na delší vzdálenosti, mají jen velmi malé boční vedení, ale to patrně - s ohledem na jízdní vlastnosti - bude vadit málokomu.

Pohon obou náprav (dostupný je pro vyšší motorizace) funguje bezproblémově a sepnutí zadní nápravy je v praxi nepostřehnutelné. Do terénu ix35 určena není, zasněženou nebo zablácenou polňačku nebo lesní cestu ale zvládne bez mrknutí oka.

Suma sumárum, ix35 boduje hlavně velkým vnitřním prostorem, pohledným vzhledem a bohatou základní výbavou. Počítat musíte s odtažitým projevem při rychlejší jízdě, mělkým zavazadelníkem i relativně horším výhledem.