Hlavní obsah
Administrativní budova patří k nejmenším stavbám v areálu nošovické továrny Hyundai. Foto: Hyundai 6x

Den v kůži montéra v Nošovicích aneb Jak jsem vyrobil Hyundai

Nošovice. Tam, odkud pocházím, je to veledůležité městečko, a to kvůli dvěma jménům - Radegast a Hyundai. Jen pár set metrů od sebe najdete dvě fabriky, jejichž produkty se nedají moc míchat. A v té větší z nich jsem si zkusil práci dělníka.

Administrativní budova patří k nejmenším stavbám v areálu nošovické továrny Hyundai. Foto: Hyundai 6x
Den v kůži montéra v Nošovicích aneb Jak jsem vyrobil Hyundai

Výrobní závod Hyundai v Nošovicích otevřel v roce 2008 a postupně nabídl práci až 3400 lidem v regionu, kde to s nabídkou pracovních míst dlouhodobě není valné - a v krizi konce první dekády 21. století tím tuplem nebylo. Jejími branami necelý rok denně procházel i můj bratr. Ale i kdyby ne - je to místo, kde se vyrábí auta, a tak je pro mě z principu fascinující. Takže z Prahy jedu do rodné Ostravy vlakem pln očekávání.

Továrna o rozloze dvou stovek hektarů (ne, nebudu vás otravovat „klišoidním sportovním příměrem”) nás vítá v zasedací místnosti, kde čeká video o historii, několik papírů k podepsání a montérky. Měníme „civil” za modrý stejnokroj a jedeme do lisovny.

Vnější plechy kapoty na jedné straně, vnitřní rámy na druhé vyjíždějí z lisu. Vybrané kusy stroj posune zaměstnancům ke kontrole.

Foto: Marek Bednář, Novinky

Na několika lisech zde z kusů plechu postupně vznikají kapoty. Některé jdou na kontrolu - a to je náš první úkol, ověřit, zda je kapota vylisovaná správně, bez nedokonalostí. Malou smirkovou destičkou „přejezdíme” celou plochu a je-li všechno v pořádku, odložíme ji do palety. Dělník má na tento úkon zhruba dvě minuty.

Netuším, na co ta kapota patří. Ale žádnou vadu nevidím.

Foto: Hyundai

Další zastávkou je pohled na svařovací stroje, které kompletují rám dveří s jejich vnějším plechem, a už nás autovláček veze dál, do montovny. Tady už auta začínají vypadat jako auta - skelety karoserií a řada vnějších panelů jsou na svém místě.

A přichází druhý úkol - nalepit loga na zadní vrata modelu Tucson. Dělá se to ručně - přiložíte formičku na správný roh pátých dveří a do jejího rohu vlepíte logo. Je to relativně snadné, když si zapamatujete postup; „jen” je třeba na správné auto nalepit to správné logo.

Maglajs? I mně by trvalo se zorientovat, ale lidé, kteří na motorovém prostoru pracují, vědí přesně, co dělají.

Foto: Hyundai

Můj bratr ve fabrice dříve pracoval a bylo mi přislíbeno, že si budu moct zkusit jeho pracovní pozici - a právě nyní na to přichází řada. Jsou to kabelové svazky v motorovém prostoru, dva velké „stromy” kabelů, součást „nervového systému” auta.

„Kabely tě povedou,” slyším při vysvětlení, jak na to. Jenže zapamatovat si, kam a jak přesně má zapadnout asi deset plastových cvočků na každé straně motorového prostoru, a to během několika desítek vteřin, a pak to hned udělat bez chyby, je nad mé síly - a dělníkovi jen přidělávám práci s opravou těch několika míst, která jsem nezvládl správně.

Připevnit správně kabelové svazky je trochu oříšek.

Foto: Hyundai

„Chce to grif,” řekl mi později bratr a dodal, že bych ho rychle získal. Že je třeba vědět, jak se k tomu postavit, jak ten nepříliš poddajný kabelový svazek chytnout a kam zatlačit, aby sednul přesně na své místo.

Dalším stanovištěm je montování dveřních výplní a upevňování zámků. To je činnost nepoměrně snazší - dveřní výplň je třeba správně chytit a pak to jde skoro samo, a i šroubky si zámek ustaví samy tak, jak má být.

Zámek drží na třech šroubcích. Nesedí-li před upevněním správně, šroubky si ho samy srovnají.

Foto: Hyundai

Na všech pozicích montovny, které jsme zkoušeli, se části aut neustále pohybují. Vezmete si díly, naskočíte na pás k autu, díly přimontujete a z pásu odstoupíte, protože na vůz čeká další dělník. Během pár kroků zpátky si z poličky vezmete součástku do dalšího auta - a takhle pořád dokola.

Zní to dost monotónně, ale dělníci se během směny na jednotlivých pozicích různě střídají. Přesto - dá se to dělat dlouhodobě? To za pár minut ve výrobě nemám šanci zjistit, ale podle Petra Vaňka, ředitele PR nošovické fabriky, je u administrativních zaměstnanců fluktuace větší než u pracovníků ve výrobě.

Maglajs? I mně by trvalo se zorientovat, ale lidé, kteří na motorovém prostoru pracují, vědí přesně, co dělají.

Foto: Marek Bednář, Novinky

Hotová auta sjíždějí na konci výrobní linky frekvencí zhruba jedno za minutu, což je ve třísměnném provozu od pondělí do pátku, kdy poslední páteční směna trvá do soboty ráno, asi 350 tisíc vozů ročně. Postupně za sebou v nepravidelném pořadí vidíme Tucsony a i30 v několika různých verzích, včetně ostrých N.

Na ploše závodu je kromě lakovny také výrobna převodovek, motory se dovážejí. Všechno jde na pásech za sebou přesně tak, aby se to na lince, kde se auta skládají dohromady, bez prostojů spojilo. Kamiony, které přivážejí součástky, jsou přesně podle toho dokonce i nakládány.

Tady už je i30 N fastback hotové auto.

Foto: Hyundai

Auta linku opouštějí vlastní silou; těsně před koncem pohyblivého pásu jsou jim načepovány provozní náplně a natankováno palivo. Po prvním startu zaměstnanci kontrolují, jestli všechno včetně světel a stěračů funguje, jak má.

Jiní lidé s nimi vyrážejí na krátký testovací okruh na polygonu - a pak už vozy putují na vlak či kamion a do dealerství, kde budou předány zákazníkům. Pár kusů nese i moji práci, poté co jsem vyzkoušel, jaké je povolání, bez nějž bych neměl o čem psát.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků