První jízda s Mazdou CX-30: Výborný chalupářský hatchback

Automobilka Mazda v Ženevě publikum překvapila, když odhalila auto, které nebylo konceptem a o němž nikdo dopředu netušil, že vůbec přijede. Tím líp však pro ty, komu se Mazda CX-30 na první pohled zalíbila – už nyní, necelý půlrok po premiéře na ženevském autosalonu, se s ní můžeme svézt.

CX-kolik, ptáte se? Proč se nejmenuje CX-4, když se v nabídce značky řadí mezi CX-3 a CX-5? Důvod je jednoduchý – Mazda už crossover s takovým označením prodává, ovšem na čínském trhu a je to úplně jiné auto.

Leckdo by při letmém pohledu myslel, že se dívá na trojku. Jenže není tomu tak, podívejte se lépe – mazda, na jejíž prohlídku nás automobilka pozvala do Frankfurtu, má třeba úplně jiný C-sloupek. A taky světla vpředu i vzadu, lemy blatníků, interiér… Zkrátka, model CX-30 není jen trojka se zvýšeným podvozkem.

I když, tak trochu i je – stojí na základě Mazdy 3. (Na rozdíl od modelu CX-3, který je příbuzný Mazdě 2.) Designérům se však povedlo ji udělat ještě hezčí, alespoň v mých očích. Snad proto, že nemá její podivný C-sloupek. Na druhou stranu, černé plasty kolem podběhů jsou možná trochu moc tlusté – snad aby vypadala vyšší, terénnější, snad aby byla rozbita jednolitá masa plechu.

Za vypíchnutí stojí blinkry, resp. způsob, jakým fungují. Všechny jsou LEDkové a rozsvěcejí se okamžitě, ovšem zhasínají postupně, pomalu. Je to efektní, přitahuje to pozornost; praktickým významem si nejsem jist. Zajímavým detailem je, že kontrolky v přístrojovém štítu fungují úplně stejně. Na druhou stranu, přední blinkry jsou na můj vkus možná až moc nízko v nárazníku.

V kabině je vidět jednoznačný vliv „trojky“, ovšem palubní deska a ani zbytek interiéru nejsou stejné. Všechno je ale stejně dobře smontované, působí to stejně hodnotným dojmem. Těm, kteří v autě rádi sedí interiérem trochu víc obklopeni, se bude v CX-30 líbit víc – můžete sedět oproti palubní desce níže.

Přesto nacházím nedostatky. Výdechy klimatizace jsou sice hezky integrované do designu palubní desky, ale právě proto nejsou možnosti jejich nastavení tak široké, jako v autech některých jiných značek.

Sedačky jsou propracované tak, aby byla pozice páteře stejná jako při chůzi, a aby se evropským a americkým zákazníkům do auta dobře nastupovalo. Zástupci automobilky jsou schopni o tomto tématu hovořit opravdu dlouho; pro uživatele je podstatné to, že jsou posez i nastupování pohodlné.

Novinku testujeme na veskrze kvalitních německých silnicích – až tak, že musím aktivně hledat nezpevněnou vozovku, abych vyzkoušel, jak na tom je podvozek s komfortem na nerovnostech.

Veskrze dobře, nutno říci – jízdní projev na jakémkoliv povrchu je prost natřásání či náklonů, pramenících z vyšší stavby karoserie a na 175 mm zvednuté světlé výšky. Díky ní tak nemusíte mít o vůz strach, vedou-li vaše cesty, třeba na chalupu, po nezpevněných úsecích.

Obecně si na jízdním projevu CX-30 není nač stěžovat. Mazdě se povedlo zachovat neutrální chování podvozku trojky, byť je samozřejmě znát, že je CX-30 vyšším vozem. Do zatáček se tak vrhá o chloupek méně ochotně a na první dobrou nemám touhu ji trochu zmáčknout, jako v případě trojky.

Vyšla na mě řada s verzí s benzínovým dvoulitrem SkyActiv-G a automatickou převodovkou. Je to stejné pohonné ústrojí, s jakým jsem zkraje roku testoval trojku v Portugalsku, a tak tu můžu téměř zopakovat to, co jsem napsal tehdy.

SkyActiv-G se nebrání vytáčení, ale chybí mu nějaká znatelná výkonová špička. Kvůli dlouhému zpřevodování a ne zrovna vysokému výkonu rovinky nejsou jeho doménou.

Automatický šestikvalt je s tímto motorem ovšem velmi dobře sladěn. Neřadí zbytečně a dokáže řadit hezky hladce, byť při razantnějším přidání plynu je moment změny rychlosti jasně znát. Není to škubání, toho se tu nedočkáte vůbec – jen víte o tom, že převodovka přeřadila.

Oproti jarnímu testu Mazdy 3 se drobného vylepšení dočkal infotainment, a to v kompatibilitě s Androidem Auto. Zobrazení aplikace už využívá téměř celou plochu displeje, není jen vprostřed s nevyužitými plochami po stranách.

Systém Mazdy je samozřejmě stále velmi dobrý; je vylepšením systému, který Mazda používá už snad sedm let a jenž najdete v jejích starších modelech. Tím, že je displej dál na palubní desce, je snazší na něj přeostřit z pohledu na silnici. Že není dotykový, nevadí – panel na středovém tunelu je beztak lepší a bezpečnější způsob ovládání.

Když už jsme u elektroniky, zmíním jeden perfektní detail, který nemá snad žádná jiná značka – v head-up displeji i v přístrojovém štítu se zobrazuje výstup hlídače mrtvých úhlů. Takže ještě než začnete přemýšlet nad změnou jízdního pruhu, víte o tom, že v mrtvém úhlu máte auto.

Na druhou stranu, digitální přístrojový štít zoufale mrhá svým potenciálem. Má v podstatě dva palivoměry, ale teploměr oleje tu nenajdete, a mimo jiné neumí zobrazit nejen mapu, ale ani instrukce navigace.

To by se mi při testovací jízdě hodilo, protože head-up displej jsem musel vypnout – nebyl příjemný mým očím. Nevím proč a stalo se mi to vůbec prvně, ale už po několika vteřinách mě tahal za oči. V ostatních mazdách se to přitom neděje.

Až na pár drobných pih na kráse je CX-30 velmi příjemné a pohodlné auto, které poslouží těm, kdož chtějí jezdit na chalupu i jinam po nezpevněných cestách. Přesně do noty se trefí těm, kteří svobodu pramenící z vyššího podvozku ocení, ale nechtějí SUV.

Stejně jako trojka, i CX-30 dostane „vznětový benzín“ SkyActiv-X a pohon všech kol. Ani s nimi, ani tak, jak jsem ji testoval, bych si ji však nekoupil. Důvod stojí hned vedle na ploše stejné prodejny a jmenuje se Mazda 3. Její podvozek mi totiž tak učaroval, že ačkoliv mám SUV rád, tady bych upřednostnil zábavný jízdní projev nad možností prozkoumávat šotolinové cesty.