Článek
Důvod pro instalaci semaforu byl jednoduchý – provoz koňských spřežení byl už tehdy tak silný, že pro bezpečné přecházení silnice bylo nutné upravovat přednost.
Zařízení přes den fungovalo podobně jako i dnes železniční návěstidla – mělo dvě ramena, která dávala signály. V noci semafor svítil – měl v sobě plynové lampy s červenými a zelenými filtry. Barvy měly stejný význam jako dnes.
Semafor však musel ručně obsluhovat policista; celý den vedle něj někdo konal službu a podle potřeby upravoval signalizaci. Z personálního hlediska tedy semafor nebyl o tolik efektivnější, než kdyby policista v křižovatce stál a řídil dopravu; zdokumentovaný příklad takové práce pochází např. z roku 1722 také z Londýna.
První semafor fungoval jen necelý měsíc. 2. ledna 1869 jedna z lamp explodovala a službu konajícího policistu popálila.
Semafor se třemi barvami přišel na svět až o 50 let po tom vůbec prvním. (Ilustrační foto)
Semafory později zažily většího rozmachu až v prvních dvou dekádách 20. století. V roce 1908 byl použit semafor podobný tomu prvnímu londýnskému v Toledu v americkém Ohiu, s tím rozdílem, že lampy byly kerosenové, nikoliv plynové.
Elektrický semafor, jaký známe dnes, byl vyvinut až o čtyři roky později v Salt Lake City v Utahu. Nainstalován byl poprvé v roce 1914 v Clevelandu v Ohiu a také měl červené a zelené světlo. Změnu signálu ohlašoval bzučák.
Tříbarevný semafor má sto let
Tříbarevné semafory s červeným, zeleným a žlutým světlem se objevily až v roce 1918, a to v New Yorku. Každý kus byl ovládán manuálně člověkem, který seděl v budce vysoko nad křižovatkou a měl tak přehled. Prvním automatickým semaforem se mohl v roce 1927 pochlubit britský Wolverhampton.
V někdejším Československu byl první automatický semafor pro automobilovou dopravu nainstalován v roce 1930 na křižovatce Václavského náměstí s Vodičkovu ulicí.