Není snad Čecha či Slováka, který by neznal Škodu 1203 – dodávku, sanitku i pohřebák, jeden z mála užitkových vozů, které byly v komunistickém Československu dostupné. A tak sloužil ke všemu možnému; vyráběl se i v sanitní a pohřební verzi.

Vývoj začal v roce 1956, ovšem vinou nepružného socialistického hospodářství byla cesta k sériové výrobě dlouhá. „Trambusová” karoserie, tedy s řidičem sedícím před přední nápravou, ale byla v plánu od začátku. Tato dispozice totiž umožňuje lepší využití obestavěného prostoru.

Škoda 1203

Škoda 1203

Byť se „dvanáctsettrojka” představila na sklonku léta, sériová výroba začala až v listopadu 1968. Do konce toho roku vzniklo 192 dodávek a tři mikrobusy; 1203 byla zprvu k mání jen jako dodávka, až později se nabídka rozšířila o další verze – valníky či právě zmíněné sanitky.

O pohon se staral zážehový čtyřválec, který z objemu 1221 ccm dával 49 koní. Maximálka vozu činila 90 km/h a spotřeba paliva při ustálené jízdě šedesátikilometrovou rychlostí byla 11 litrů na 100 km.

Škoda 1203

Škoda 1203

Dodávka přitom nebyla velká ani těžká – na délku měřila 4520 mm a vážila 1170 kg. Do vozu se vešlo až 5200 litrů nákladu a užitečná hmotnost byla 950 kg, srovnatelná s dnešním Volkswagenem Transporter.

Ten si ale dnes můžete normálně koupit, i když nepodnikáte. U „dvanáctsettrojky” to možné nebylo – byly prodávány výhradně státním či družstevním podnikům. Soukromí zájemci se mohli dostat jen k ojetým vozům.

Ve vrchlabské fabrice AZNP (Automobilové závody, národní podnik – tak se tehdy jmenovala Škoda) se v letech 1968–1981 vyrobilo téměř 70 tisíc kusů Škody 1203. Pak se výroba přesunula do Trnavských automobilových závodů, kde s různými technickými úpravami sériová výroba pokračovala až do druhé poloviny 90. let.