Řídili jsme krásný 1200 Sport Bocanegra, první Seat vyvinutý bez Fiatu

Na Pražském hradě sedám do svítivě zeleného Seatu 1200 Sport Bocanegra. To je de facto první Seat, protože všechny předchozí byly pouhými Fiaty, jen s jiným logem. Model 1200 Sport, třídveřový sportovní hatchback, si Seat vyvinul sám ve svém technickém centru v Martorellu.

Dvanáctistovka se představila koncem roku 1975. Vyráběla se v několika verzích, my jsme ze sbírek Seatu měli zapůjčenu tu sice výkonově slabší, avšak designově nejvýraznější. Kvůli výraznému tvaru černé přední masky (a černému zadnímu nárazníku) se pro ni vžilo označení Bocanegra, což znamená černá ústa.

Hranaté tvary jsou velice nadčasové, tohle auto s rozměry 3607 x 1550 x 1250 mm působí v hustém pražském provozu mezi všemi obludnými SUV jako trpaslík. Místa ale pro běžně vzrostlé cestující nabízí přiměřeně, na krátké vzdálenosti by se dalo cestovat ve čtyřech.

Se svými 185 centimetry se hlavou téměř dotýkám stropu a při řazení jedničky musím posouvat pravé stehno, jinak bych tam rychlost nedal. Sedačky s příjemným čalouněním jsou ale velice pohodlné, tenoučký volant jde velmi snadno otáčet a čtyřstupňová přímo řazená převodovka je výtečná.

Ano, při podřazování je dobré srovnat otáčky ťuknutím meziplynu, což vám udělá stejnou radost jako mechanický cit, který se z dnešních převodovek vytratil. Všechny tři pedály jsou blízko sebe a není kam odložit levou nohu, ale to je u automobilů ze sedmdesátých let celkem normální.

Oficiální instrukce znějí, že na Karlštejn se má jet po dálnici. To se spolujezdcem bez přemýšlení zavrhujeme, a když se vymotáme z nervózního pražského provozu, užíváme si nádherné silnice v okolí Mořiny. Bocanegra má motor vpředu a pohon předních kol, díky nízké váze (805 kilogramů) a dobře naladěnému podvozku, který překvapí svou neutralitou, je tohle auto radost řídit. Ostatně jako spoustu jiných modelů ze 70. a 80. let.

Ani se to nezdá a mihotající ručka rychloměru ukazuje téměř číslici 100. Vytočená trojka uděluje autu velice slušnou dynamiku navzdory tomu, že má „jenom“ 67 koní při 5600 otáčkách a 90 Nm při 3700 otáčkách.

Jistě, tuhle čtyřválcovou dvanáctistovku musíte točit, auto je mechanicky hlučné, za plynem jde ale velice ochotně. V zatáčkách se jen tak zlehka nakloní a jede tam, kam jí velkým volantem s tenoučkým věncem nakážete. Auto je skvěle čitelné, třináctipalcové pneumatiky mají dostatek přilnavosti a vy se bavíte, protože ve starých autech v osmdesátce máte pocit, že letíte aspoň dvě stě…

Jediný problém u pečlivě zrenovovaného veterána s najetými bezmála sto tisíci kilometry představují brzdy, které nefungují, jak mají. Jejich účinek je vážně malý, takže na silnici musíte myslet hodně dopředu.

Sportovně střižený hatchback se vyráběl v několika verzích, rok po uvedení na trh přišla verze 1430, která měla výkon 77 k, tedy o 10 koní vyšší. Celkem bylo vyrobeno 19 322 vozů (11 619 ve verzi 1200 a 7713 ve verzi 1430), z nichž bylo 4122 vozů vyvezeno do ostatních evropských zemí během posledních dvou let prodeje, v letech 1978 a 1979.

Mimochodem u dřívějších modelů se při vývozu používalo logo Fiatu, tady už se nemuselo: technický základ sice stále vycházel z Fiatu 127, jako celek to ale bylo svébytné auto s vlastním designem.

Je skvělé cítit jeho zdánlivě vybledlý interiér, vnímat jeho rychlost a slyšet zvuky, které zelený hatchback vydává. Je to mimochodem vůbec poprvé, kdy Seat pustil své historické automobily do běžného provozu, navíc mimo domovské Španělsko. Velká škoda, že Seat nemá vlastní muzeum (jen jakousi virtuální náhražku, což je, jako kdyby žádné neměl). Ano, třeba proti Škodovce by tam měl polovinu exponátů, ale zelená 1200 Sport Bocanegra by se v něm skvěle vyjímala.