Proti svému předchůdci měl Mercedes-Benz W 123 delší rozvor a elegantní čelní masku se čtyřmi světly, sdruženými pod dvěma obdélníkovými kryty. Udržel si čistotu bočních linií modelu W114, navrženého Paulem Bracquem, ale díky novému šéfdesignérovi Brunu Saccovi opustil zastaralý vzhled s předními světlomety uloženými na výšku. Familiární přezdívka „piáno“ údajně odkazuje na zadní světla, připomínající klávesy, nebo kufr, který vypadá jako víko klavíru.

Přezdívka Piáno údajně vznikla díky tvaru zadních světel nebo víka kufru.

Přezdívka „piáno” údajně vznikla díky tvaru zadních světel nebo víka kufru.

FOTO: Daimler AG

Po technické stránce vycházel z předchozího modelu, převzal některé jeho motory, ale přinesl moderní bezpečnostní prvky typu deformačních zón, kotoučových brzd s posilovačem na obou nápravách, extra výztuh ve dveřích nebo deformovatelného sloupku řízení.

V prvním roce Mercedes rozjížděl výrobu opatrně, zájem byl však obrovský, což vytvořilo zajímavé prostředí pro černý trh a auta z druhé ruky, která se prodávala dráž než ta nová. V roce 1976 se představily také verze C 123 (kupé) a provedení V 123 Lang s rozvorem prodlouženým o 630 milimetrů. Do tohoto přerostlého sedanu se vešlo sedm až osm pasažérů, zároveň sloužil jako základ pro výrobu sanitek nebo pohřebních vozů.

W 123 mělo inteligentní deformační zóny pro maximální ochranu posádky.

W 123 mělo inteligentní deformační zóny pro maximální ochranu posádky.

FOTO: Daimler AG

Poslední variantou bylo kombi S 123 s označením „T“ – vůbec první mercedes v tomto karosářském provedení – s extra řadou sedaček v kufru, otočenou proti směru jízdy. Od roku 1982 měly všechny motorizace obdélníková přední světla, do té doby byla vyhrazena pouze nejsilnějším verzím.

Motor pro každého – obyčejný, či výjimečný?

Základ nabídky tvořily benzínové a naftové atmosférické čtyřválce o objemu 2,0 až 2,4 litru. V této době Mercedes používal jednoduché a přesné označení motorizací a karosářských variant, pokud tedy vidíte W 123 220 D, víte, že jde o diesel s objemem 2,2 litru. V případě, že narazíte třeba na 280 CE, máte čest s benzínovým kupé s přímým vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic – jde o vrcholný řadový šestiválec o výkonu 185 koní.

Kombi mohlo být díky další řadě sedaček v kufru sedmimístné.

Kombi mohlo být díky další řadě sedaček v kufru sedmimístné.

FOTO: Daimler AG

Samostatnou kapitolou je dieselový řadový pětiválec OM617 o objemu tří litrů. Dodnes je považován za jeden z nejspolehlivějších motorů všech dob, se základní údržbou zvládne statisíce a v některých případech i milióny kilometrů. Další výhodou, kterou sdílel s naftovými čtyřválci, je schopnost jezdit prakticky na vše – naftu i olej všeho druhu, byť mu takové palivo moc neprospívá.

V roce 1980 se objevila přeplňovaná varianta tohoto motoru, která zvýšila výkon z 80 (později 88) koní na 125 koní. Diesely vyžadují také specifickou startovací proceduru – vytáhnete a podržíte táhlo nalevo od volantu, čímž se spustí žhavení. Poté stačí zatáhnout a motor naskočí. Táhlo je otočné, tímto způsobem můžete snadno regulovat volnoběžné otáčky.

Obdélníková světla byla zpočátku výsadou nejvýkonnějších modelů. Od roku 1982 je měla všechna provedení.

Obdélníková světla byla zpočátku výsadou nejvýkonnějších modelů. Od roku 1982 je měla všechna provedení.

FOTO: Daimler AG

Přežije i jaderný výbuch

Stačí si sáhnout na karoserii a je vám jasné, že toto auto jen tak něco nezničí. Plechy jsou tak tlusté, že do nich neuděláte důlek ani kladívkem. Uvnitř je to podobné, vinylové palubní desky i kožené čalounění odolávají zubu času s nebývalou vervou, ovládací prvky mají i po letech přesný a jasně definovaný chod. K drobnějším opravám motoru vám stačí kladivo, šroubovák, klíč, kleště a trocha zručnosti, pod kapotou je spousta místa.

A s tím jaderným výbuchem nejde (až tolik) o vtip – diesel může jezdit i bez baterie, stačí ho roztlačit nebo roztáhnout na laně, zařadit rychlost a motor naskočí. Jednou z mála vážných slabin je koroze karoserie na všech typických místech – vzpěry kapoty, podlaha, prahy, lemy blatníků, dveře.

Verze Lang měla rozvor prodloužený o podstatných 63 centimetrů.

Verze Lang měla rozvor prodloužený o podstatných 63 centimetrů.

FOTO: Daimler AG

Připraveno na budoucnost

Typ W 123 sloužil během svého života Mercedesu k vývoji a rozvoji nové techniky. Počátkem osmdesátých let například vznikly prototypy na vodík, elektřinu a také varianta schopná spalovat benzín i zkapalněný plyn. Od začátku se u něj počítalo s airbagem řidiče, který byl zařazen do příplatkové výbavy v roce 1982, za ABS bylo možné připlatit už v roce 1980.

Zákazníci si mohli svá auta vyšperkovat také elektrickými okny, klimatizací, tempomatem, vyhřívanými sedačkami a řadou dalších relativně moderních prvků.

I v důchodu je legendou

Výroba W 123 skončila v lednu roku 1986, tedy v době, kdy už byl na trhu jeho nástupce s označením W 124. V našich končinách se nesmazatelně zapsalo do srdcí motoristických nadšenců svým nadčasovým vzhledem a technickou kvalitou, nemluvě o řadě rolí v československých filmech, například Bony a klid.

Sedan, kupé a kombi: Paleta karosářských variant myslela na eleganci i praktičnost

Sedan, kupé a kombi. Paleta karosářských variant myslela na eleganci i praktičnost

FOTO: Daimler AG

Popularitu W 123 dokazují i ceny slušných exemplářů na trhu ojetin, za auto ve špičkové kondici dáte klidně i přes půl miliónu korun, pěkných kusů za nižší cenu najdete jen velmi omezené množství. Celkem bylo vyrobeno téměř 2,7 miliónu exemplářů a vzhledem k faktu, že je i dnes řada W 123 v běžném provozu po celém světě v rukou starých i mladých řidičů, může být právem považován za nejodolnější auto této planety.

Na vlastní kůži: Mercedes-Benz W 123 200 D

Své bledě zelené „piáno“ jsem měl dva roky, šlo o kus z počátku výroby s dvoulitrovým dieselem a výkonem 55 koní. Tedy takový výkon mělo možná kdysi, protože bylo neuvěřitelně pomalé. I ve své době zrychlovalo na stovku za 31 sekund, takže jízda v současném provozu vyžadovala odvahu a pečlivé plánování. Zvuk motoru také připomínal náklaďák, v kombinaci s relativně přesnou čtyřstupňovou manuální převodovkou však šlo při řízení o velmi pohodové a nenáročné auto.

Mercedes-Benz W 123 200 D

Mercedes-Benz W 123 200 D

FOTO: Richard Herbich

Pokud něčím skutečně vynikalo, byl to jízdní komfort – navzdory věku a podvozku v neznámém stavu polykalo díry v asfaltu nebo nerovnosti s plavností hodnou hydropneumatického odpružení.

Volant připomínal svým průměrem lodní kormidlo a převod byl skutečně pomalý, tím více se však hodil ke klidné jízdě nižší rychlostí. Krásným důkazem odolnosti W 123 budiž fakt, že když mi do auta na parkovišti najel nějaký mizera (a zmizel), mělo jen malý důlek v karoserii a rozbité sklo zadního světla. Z auta pachatele na místě zbyla velká hromada plastových střepů a různých úlomků kapotáže.

Mercedes-Benz W 123 200 D

Mercedes-Benz W 123 200 D

FOTO: Richard Herbich

Bohužel můj kus byl značně prorezlý a na kompletní renovaci, kterou by si býval zasloužil, nebyly ve své době prostředky ani čas. Dodnes na něj s láskou vzpomínám, výhled přes kapotu s hrdě vztyčenou hvězdou na konci je silně návykový.