Jak říká odbornice na vztahy Kate Figesová, děti jsou velmi citlivé, i když o nevěře nic oficiálně nevědí, pocítí i minimální změnu v chování rodičů. Přestože nejsou natolik zralé, aby přesně porozuměly, co se kolem nich děje, jejich nitra se zmocní emocionální zmatek.

Její slova potvrzuje i sociolog Jean Duncombe, který provedl rozsáhlý průzkum na toto téma. "Pokud mi někdo řekne, že děti o jeho nevěře nevědí, pak se ho vždy zeptám: A jsi si skutečně jist? Protože rodič, který lže svému partnerovi, obvykle klame i sám sebe o dopadu jeho chování na děti."

Podvedené se cítí i děti

Po odhalení nevěry se tato skutečnost netýká jen rodičů. Podvedené se cítí i děti. Jejich vnitřní trápení se pak často projevuje špatným prospěchem ve škole, nízkým sebevědomím, asociálním chováním či pocitem opuštění. Mnozí rodiče tyto změny bohužel ani nezaznamenají. Jsou natolik naštvaní a traumatizovaní z toho, co se jim stalo, že nemají kapacity vidět víc než své vlastní problémy.

Bohužel nevěrníci podléhající svému vzrušení si tyto důsledky neuvědomují. Sobecky pohlížejí na sílu okamžiku, aniž by alespoň chvilku popřemýšleli, jak moc svým chováním ovlivňují příští generace.

Jak se problémy rodičů projevují na dětech podle věku

Do pěti let – Děti na zvýšené napětí doma obvykle reagují pláčem. Ačkoliv mají rodiče pocit, že svým předstíráním maskují realitu, obvykle tomu tak není.

Malé děti a zvláště batolata jsou velmi citlivá na jakoukoliv změnu a svou úzkost dávají najevo především pláčem. Prosí tak své rodiče o více mazlení, více pozornosti. Bohužel rodiče jsou dost často zahledění do svých vlastních pocitů, že jejich prosby nevyslyší. Není divu, že jsou poté tyto děti stále nemocné.

Pro děti do tří let tato zkušenost může mít doslova katastrofální důsledky, které se obvykle objevují po mnoha letech při navazování jejich vlastních intimních vztahů.

Od 5–10 let –  Po pátém roce věku si děti mohou začít problémy rodičů klást za vinu. Ze všeho největší strach mají, když slyší hádající se rodiče či cítí mezi nimi napětí, že se rozejdou. V důsledku toho mají noční můry a často touží po maximální blízkosti rodičů.

Velmi záhy se objevují i problémy s chováním ve škole, horší studijní výsledky, noční pomočování či cucání palce.

Děti v tomto věku si rozchod rodičů nedovedou vysvětlit, a tak se začínají zmítat v chaosu, kterému nerozumí. Úplně nejhorší poté je, když jeden z rodičů odejde k jiné rodině a začne se starat v podstatě o cizí děti.

Od 11–18 let –  V tomto věku děti odhalí nevěru jednoho z rodičů obvykle dříve než podváděný rodič. V touze po odhalení usvědčujících důkazů totiž velmi často sami důkladně prolustrují mobil a počítač rodiče.

Bohužel ani oni se ještě se svým zjištěním nedokážou vypořádat. Neví, na koho se mají v ten okamžik obrátit. Tápou po vlastní identitě, po smyslu života a nevěru jednoho z rodičů často vnímají jako obrovskou zradu, která zničí všechny jejich dosavadní ideály.

Nejhorší je, když si z dospívajícího dítěte udělají rodiče prostředníka a přesunou tak na něj všechny své problémy. Toto jednání může mít také katastrofální následky.

Dítě začne mít problémy ve škole, kromě záškoláctví inklinuje k nějakému velkému průšvihu ve stylu podpálení učebnic apod. Někdy takové dítě může upadnout do deprese, přestat jíst a začít problémy řešit alkoholem či drogami. Není výjimečné ani sebepoškozování či demonstrativní sebevražda.

Dospívající děti i hůře snášejí představu, že se rodič po sexuální stránce stýká s někým cizím. Často se tak sami stávají v raném věku promiskuitní, anebo naopak asexuální.

Od 18–21 let – I když už dítě není přímo závislé na rodičovské péči, může být pro něj odhalení nevěry jednoho z rodičů velmi stresující.

"Někteří rodiče si myslí, že když už děti dosáhnou prahu dospělosti, vztahy rodičů již neprožívají a v podstatě se jich už netýkají. Jenže to je velký omyl. I téměř dospěláci stále zůstávají jejich dětmi, a tak jejich lži mohou mít i na ně dalekosáhlé dopady," varuje  sociolog Jean Duncombe a dodává: "Dochází u nich k narušení pocitu bezpečí, což může výrazně bránit v navazování jejich vlastních vztahů."

Navíc dost často se stává, že děti po této zkušenosti začnou moralizovat a mohutně odsuzovat jakékoliv sexuální zrady. Bohužel lidé s nulovou tolerancí nevěry mají mnohem menší schopnosti vyrovnat se s následky svých vlastních manželských potíží.

Jak zmírnit negativní dopady na děti
Rodiče se musí chovat za každé situace zodpovědně, měli by vážit slova a chránit své děti před agresivními útoky a vzájemným ponižováním.
I v této situaci by se měli rodiče vzájemně respektovat, dopřát druhému jeho názor a snahu o tolerování rozdílů.
Při jednání s dětmi by rodiče měli stát i nadále při sobě. Nemusí spolu žít, ale i tak by oba měli zůstat nedílnou součástí života dítěte.
Rodiče by měli být k dětem, úměrně k jejich věku, otevření a nahlas s nimi mluvit o tom, co se mezi nimi děje. A na jejich otázky vždy přímo odpovědět. Jde o to, aby si děti uvědomily, že problémy rodičů nebyly způsobeny jejich vinou.