Dříve se mínilo, že pro práci komika musí být člověk extrovertem. Není to ale pravda. Největší dramatičtí umělci historie jsou toho důkazem, mnohdy se jednalo o vynikající komiky, kteří se v soukromí utápěli ponořeni do své duše.

Hra na pohodu

„Předpokládám, že ten stav jim dává možnost být tím, kým chtějí být, a nemusejí tak zrovna nutně prezentovat svou vlastní osobnost,“ tvrdí antropoložka Gil Greengrossová z University of New Mexico.

Se svým kolegou Geoffreym Millerem testovala psychiku komiků a klasifikovala u nich hlavní osobnostní rysy: otevřenost zážitkům, extroverzi, neuroticismus, zásadovost a sympatičnost.

V průměru ve srovnání s běžnými smrtelníky mají komikové vysoké skóre v otevřenosti novým zážitkům a zkušenostem, ale například o trochu nižší ve srovnání s autory humorných literárních děl.

Neurotičtí klauni

Nižší skóre ve srovnání s běžnými lidmi však mají komikové v zásadovosti, sympatičnosti a extroverzi. Jsou tedy v průměru spíše introverty. Nijak se však ve srovnání s ostatními neliší v neuroticismu.

„Faktem je, že spoustu času stráví sami se sebou. Také často cestují. To může vysvětlovat, proč mají tak introvertní osobnost,“ tvrdí Greengrossová.