Hlavní obsah

Z prasečí kejdy vykouzlí pitnou vodu i pelety

Právo, Petr Svorník

„Myslel jsem, že se přijde napít pár nadšenců,“ líčí Michael Carvan, s jakými pocity mířil na předávání ceny Česká inovace 2014. Na vodu vyrobenou z prasečí kejdy se nakonec stály fronty, Carvan jí vytočil osmdesát litrů a soutěž vyhrál.

Foto: Milan Malíček, Právo

Z prasečí kejdy dostaneme pitnou vodu sotva za minutu, říká Michael Carvan ve své dílně.

Článek

S nadšením vypráví, jak by jeho projekt mohl pomoci nejen českým zemědělcům, ale i cestujícím na Mars.

„Dáte si kávu, nebo jen vodu?“ vítá nás Carvan ve svém Výzkumném technologickém institutu v Hovorčovicích v okrese Praha-východ.

„Nebojte, je to jen pročištěná dešťovka,“ uklidňuje nás hned zkraje. Filtrace znečištěné vody ho živí, jeho výrobky používají nejen české firmy a domácnosti, ale třeba i thajská armáda.

„To, co lidi nejvíc zajímá, vlastně dělám ve svém volném čase,“ začíná vyprávět příběh o tom, jak se před třemi lety dostal k prasečí kejdě, resp. jak se prasečí kejda dostala z Pyrenejského poloostrova k němu.

Odstartoval to španělský farmář

„Před třemi lety mi zavolal jeden Španěl, Eduardo, že prý se doslechl, že děláme fyzikální úpravu vody bez použití chemie.“

Ptal se prý tehdy, jestli by v Čechách neuměli získat pitnou vodu i z prasečí kejdy. „Proč by ne, jen by to chtělo nějaký vzorek,“ odpověděl mu tehdy pobaveně Carvan v domnění, že o Španělovi slyší naposled.

„Jenže za tři měsíce u nás zaparkovalo auto se španělskou poznávací značkou a dvěma čtyřicetilitrovými kanystry s kejdou v kufru. Eduardo nás přijel navštívit.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Naštěstí v institutu zrovna dokončovali jedno filtrační zařízení na zakázku. Prohnali jím hustou hmotu ze španělské farmy, a než Eduardo stihl dopít kávu, měl připravený vzorek pro laboratoř.

„Za dva týdny se Eduardo ozval: ,Fantástico, voda je pitná.‘ Sám jsem tomu nemohl uvěřit,“ říká Carvan. Se Španělem nakonec žádný obchod neuzavřel, ale díky němu přišel na to, že s prasečí kejdou by se mohly dělat velké věci.

Aby prase nemuselo cestovat přes půl světa

Carvan už svůj projekt úspěšně otestoval i v praxi. „Na vlastní náklady,“ doplňuje důležitou informaci. Na farmě v Kunovicích u Uherského Hradiště měl k dispozici 15 tisíc prasat a 112 kubíků „výzkumného materiálu“ každý den. Projekt se chystal rozjet ve velkém, jenže investici ze strany farmy zabránila nečekaná překážka: mezinárodní politická situace.

„Rusko obsadilo Krym a přišly sankce, takže západní země ztratily důležité odbytiště pro své vepřové. Začaly ho dovážet k nám a český zemědělec najednou nestíhal konkurovat, natož aby ještě platil dlouhodobé investice.“

Bill Gates udělal vodě z odpadu celosvětovou reklamu, ale ani on nemá takovou finanční a mediální moc, aby změnil myšlení lidí.

Šance pro svůj projekt tak dnes vidí hlavně na západě. „Nizozemec má tři vepříny a chtěl by rozšiřovat. Jenže nedostane povolení jen kvůli tomu, že už není kam vyvážet kejdu.“ Takový podnik má pak podle Carvana porodnu v Německu, výkrmnu na Slovensku a stájový chov v Dánsku, tam se zvíře porazí a převeze zpátky do Nizozemska.

„Prase procestuje půlku Evropy jenom kvůli tomu, že v Nizozemsku nemají kam vyvážet odpad. Když se kejda zpracuje lokálně, celý tenhle zbytečný koloběh odpadá.“

Naopak o východu už Carvan stihl ztratit iluze. „To bylo na jedné prezentaci ve Vietnamu. Všem se můj projekt hrozně líbil, jen pořád nechápali, proč ho předvádím zrovna u nich.“ To zase nechápal Carvan, tak mu to místní farmáři vysvětlili.

„Jeden z nich mi řekl: ,Třicet let vyvážím všechen odpad do jímky, kterou mám za farmou, a nikomu to nevadí.‘ Myslel jsem si, že je to ojedinělý názor, jenže úplně totéž mi říkali další a další lidé, jako kdyby byli domluvení,“ vysvětluje, proč se východním směrem už raději nedívá.

Osvětu šíří i Bill Gates

Projekty jako ten jeho přitom mají velkou budoucnost, vždyť vody z lidského odpadu se letos v lednu napil i miliardář Bill Gates. Carvan podobné mediální akce vítá s nadšením.

„Mám ty články uložené v mobilu a vždycky si je znovu rád přečtu. Gates tomu udělal celosvětovou reklamu, i když my máme vodu ještě lepší,“ usmívá se český vědec a podnikatel. „Oni vodu nejdříve odpaří a pak ochladí, výsledkem je čistá destilovaná voda, té už jen těžko dodáte ztracené minerály.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Pelety vyrobené z prasečí kejdy mají stejnou výhřevnost jako ty dřevěné.

Ani Gates však podle Carvana nemá takovou finanční a mediální moc, aby u lidí dokázal změnit zažité představy. „Na všech akcích, kde jsem vodu z odpadu nabízel, stáli lidé s kelímkem ve frontě. Ale kdybych vám v pátek odpoledne zaťukal na dveře s tím, že si můžete vyrábět vlastní vodu sami na záchodě, kopnete mě do zadku a dál budete spokojeně platit vodovodům a kanalizacím.“

Nastanou však situace, kdy člověk nebude mít příliš na výběr, třeba při takové cestě na Mars - NASA zatím filtruje jen moč, to čeští nadšenci už jsou „napřed“. „Spolupracuju s Matyášem Šandou na projektu Hydronaut, to je testovací modul, který bude pod vodou simulovat týdny letu do vesmíru. A pod vodou stejně jako ve vesmíru to bez vody ani odpadu nepůjde,“ naznačuje Carvan svůj příspěvek k dílu.

V lomu ve Svobodných Heřmanicích by se měl Hydronaut s dobrovolníky potopit nejpozději v roce 2017.

Na vodě spolupracuje otec a syn

Pomalu se tak Carvan dostává k samotnému zázraku umístěnému o patro níž, kam konečně přecházíme. Bílé pláště ani neprodyšné dveře ve Vědeckém technologickém institutu nenajdete, spíše jde o takovou větší dílnu, kde si „hrají“ s vodou. Jak je tedy možné, že si tu Carvan dopřává lepší vodu z odpadu, než jakou pije miliardář Bill Gates?

„Mojí velkou výhodou je to, že čištěním vody se už třicet let zabývá i můj táta,“ zmiňuje Petra Carvana, ředitele výzkumu a vývoje, a následně se celý složitý proces snaží vysvětlit úplnému laikovi.

„Úplně nejdříve kejdu odstředíme na dvě části: jedna se vysuší na pelety, z té druhé bude na konci voda. Pelety lze následně prodat nebo si z nich vyrobit teplo. Mají totiž stejnou výhřevnost jako dřevo.“ Tekutina pak prochází řadou membrán a v každé se zachytí jiná nečistota, pohybujeme se v řádu nanometrů. „Víme, jak velké jsou jednotlivé těžké kovy, hormony, plísně či bakterie, takže tomu vždycky přizpůsobíme i velikost ,otvorů‘ v membráně.“

Zásadní je, že s molekulou vody cestují dál i ionty, na které lze v pozdější fázi snadno navázat minerály. „Můžeme vyrobit vodu na přání. Když si člověk řekne, že chce ve vodě hodně vápníku nebo hořčíku, dostane je.“ Dezinfekce neprobíhá chlorem, ale pomocí ozónu.

Dílnu oběhne za minutu

Zní to jako práce na celý den, jenže celý proces trvá sotva minutu, byť při něm Carvan musí postupně oběhnout celou rozlehlou dílnu. „Rozměry jsou samozřejmě problém, to prvotní odstředění probíhá na stroji, který váží čtyři tuny.“

Času na zmenšení všech přístrojů však mají Carvani dost, vždyť osvěta společnosti je v téhle věci pořád ještě na začátku.

„Nejdřív musím na prasátku a Hydronautu lidem ukázat, že pít vodu vyrobenou z odpadu je vlastně docela normální. Bude to nejspíš trvat desítky let, ale možná u vás nakonec přece jen zaťukám s tím, jestli si nechcete vyrábět vodu sami.“

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám