Podívejte se, jak syndrom vyhoření ničí celebrity

Důvod? Chronická únava a stavy úzkosti – tak to stálo v oficiálním prohlášení. Syndrom vyhoření nebo také vyhasnutí, vyprahlosti (anglicky burnout syndrome) ho položil na lopatky.

Ve svém oboru nepředstavoval žádnou bílou vránu. Superstar Mariah Carreyová (41) chrlila jeden hit za druhým – do chvíle, než skončila v srpnu 2001 na kapačkách. Když před časem zmizel z očí veřejnosti Ricky Martin (39), prozradili jeho nejbližší, že se začal bát lidí.

„Zřítil se až na dno. Nezbyly mu žádné síly. Měl strach usnout, protože ho pronásledovaly obavy, že zemře. Navíc nemohl vystupovat – sužovaly ho představy, že se mu fanoušci škodolibě vysmívají,“ připustil jeho exmanažer Cliff Stevenson.

Hladovět, přejídat se, hladovět. Tlak na to, aby nabrala na váze pro komedie o Bridget Jonesové a pak zase shodila, hollywoodská hvězda Renée Zellwegerová (42) prostě neustála. Kvůli vyhoření si musela vzít na několik měsíců oddechový čas.

Ušetřen nezůstává ani svět operních árií. Mexického tenoristu Rollanda Villazóna (39) našli zhrouceného na terase jeho rezidence. Na pět měsíců přestal zpívat.

„Měl jsem úplně vybité baterky. Uzdravily mě nejbanálnější samozřejmosti. Chvilka u dobrého čaje, milá SMS zpráva partnerce, loudavá procházka ztichlou večerní pláží,“ vylíčil recept na vzkříšení v týdeníku Bunte.

Německý skokan na lyžích Sven Hannawald (36) měl před sebou vyhlídky na další skvělé úspěchy na olympijských hrách, mistrovství světa či na Turné čtyř můstků, když v roce 2004 ukončil předčasně a nečekaně kariéru. Zdůvodnil to chronickým vyčerpáním.

Jason Shapiro (51) vede nevelkou a nenápadnou kliniku v kalifornské Pasadeně. Specializuje se na burnout syndrome. Seznam jeho klientů se takřka vyrovná encyklopedii Who is who. O konkrétních jménech odmítá hovořit. „Dvě věci se změnily. Zatímco ještě před pár lety převládali muži, dnes přibývá pacientek a snižuje se věk.

A to nejedna vyčerpaná celebrita by si ke mně našla cestu dříve, kdyby se nestyděla, že její okolí bude brát léčbu jako přiznání krachu,“ podotýká.

Shapiro vyhoření definuje jako stav zaviněný dlouhodobým působením stresu. „Za nejohroženější považuji lidi, kteří se živí příliš náročnou profesí. Nasazují si laťku až moc vysoko. Proto jim opakuji: ujasněte si žebříček hodnot a zacházejte se svým časem jako s největším pokladem. Hledejte spřízněné duše, před nimiž nemusíte nic předstírat,“ doporučuje Shapiro s tím, že kdyby se třeba Michael Jackson řídil těmito radami, zřejmě by ještě žil.

Nejčerstvější případ vyhoření šokoval minulý měsíc Německo, kde se počet případů od roku 2004 zdevítinásobil. Vyšel najevo, když Ralf Rangnick (53), trenér bundesligového týmu Schalke 04, seděl na lavičce s pohledem upřeným do prázdna a rukama objímal kolena. Ani stopa po zápalu, který by se očekával při koučování jedenáctky v zápasu roku proti Bayernu Mnichov. Druhý den se Rangnick objevil v kabině mezi svými svěřenci. „Jsem na dně. Už nemohu dál a jako trenér už vám nemám co dát. Přeji vám co největší úspěchy,“ vysvětlil zděšeným fotbalistům.

Rangnick žil pro fotbal čtyřiadvacet hodin denně. „Je mimořádně precizní a starostlivý. Miloval fotbal, jako kdyby to byla jediná věc na světě. Chtěl mít všechno pod kontrolou - od každičkého tréninku až po autobus pro hráče. Nic pro něho nebylo bezvýznamné,“ vybavuje si Martin Kind (67), prezident klubu Hannover 96, který s ním spolupracoval v letech 2001 až 2004. „Mám pro jeho rozhodnutí plné pochopení,“ dodal.