Autorka evropského bestselleru, jež vydalo vydavatelství Cpress Zkoušeli jsme všechno Isabelle Filliozatová to vysvětluje tak, že rodiče považují věci za uklizené, když jsou srovnané ve skříních, a tedy na svých místech. Děti však všechny tyto věci potřebují mít na očích, tudíž je vnímají uklizené na těch místech, kde je položily. Samy se neorientují v šuplících a skříňkách a obvykle k tomu potřebují rodiče, což jen upevňuje jejich závislost na nich. Nemohou být tak samy sebou a i ke hře vyžadují rodičovskou asistenci.

Naopak když mají děti věci na očích, mnohem víc si s nimi i bez rodičů vyhrají. Na uklizené hračky velmi rychle zapomínají.

Navíc mnohým dětem nepořádek prospívá, podle několika vědeckých studií mají bordeláři o několik bodů vyšší IQ než ostatní. Jejich výhoda spočívá v komplexnosti. Rozházené věci totiž poskytují vizuální stimulace, mozek vytváří spojení, zatímco pohled přechází z jedné věci na druhou. Vidí je vpřed, za, pod, nad... prostě všude. V podstatě tak mají větší přehled a lépe se orientují než ostatní.

Pokud tedy rodiče chtějí děti naučit uklízet, pak tak musí činit ve formě zavedení pořádku do nepořádku a to všechno ještě přizpůsobit konkrétnímu věku dítěte.

K vlastnímu úklidu je tedy nejprve důležitý nepořádek. Rodič pak musí zapomenout na všechny donucovací metody a jen se vžít do role pomocníka a učitele.

Jak učit malé dítě pořádku podle Isabelle Filliozatové
V prvním roce – rodič dítěti jen ukazuje – „Panenky jdou spinkat do téhle krabice, kostky do téhle, knížky do skříňky.“
Ve dvou letech – rodič dává dítěti na výběr – „Chceš začít sbíráním knížek, nebo autíček?“
Ve třech letech – rodič nabízí svou pomoc – „Já uklidím plyšáky a ty kostky, anebo ty uklidíš plyšáky?“
Ve čtyřech až šesti letech – rodič dává jen jeden pokyn – „Nejdřív dej knížky do poličky, já se pak vrátím a budeme pokračovat.“

Ve čtyřech letech dítě již může uklízet samo, ale rodiče by si měli uvědomit, že ještě neudrží delší dobu pozornost. Čím kreativnější dítě je, tím je pro něj horší v klidu uklízet. I úklid se velmi rychle změní ve hru, která dítě natolik zaměstná, že na původní důvod – úklid –, rychle zapomíná. Proto pokyn rodiče udrží skutečně jen pár minut a není dobré mu to zazlívat.

Jediným řešením tak je dát dítěti vždy jen jeden pokyn, který může zvládnout za pár minut, a jakmile to udělá, tak dát zas další pokyn. Když řeknete: ukliď si pokoj, a za 10 minut přijdete, tak obvykle dítě s úklidem ani nezačne. Nedokáže se rozhodnout s čím začít, a tak si jednoduše začne opět hrát. Proto je zapotřebí začít s jedním úkolem ve stylu – „Všichni plyšáci patří do kapsáře,“ když po chvíli přijdete, pak dítě pochvalte a zavelte: „A teď panenky...“

Po každém splněném úkolu by měla přijít pochvala, a pokud se jedná o velký úklid, pak nezapomínejte na pauzu a nějakou tu zábavu. Pokud máte hravé a tvůrčí dítě, budete se muset smířit s tím, že uklizený pokoj mu příliš dlouho nevydrží, ale je otázkou, zda v životě s naklizeným pokojem bude šťastnější.