Velmi důležitou roli, zda se dítě na čas strávený mimo domov bude těšit, hraje už to, jak rodiče dítě informují o možnosti či nutnosti trávit nějaký čas bez nich. Slyší-li dítě: „Nemáme na tebe čas, proto musíš pryč…,“ bude se se situací sžívat obtížněji, než když z rodiče cítí opravdový zájem o to, aby si prázdniny užilo.

Vždy je lepší dítěti umožnit výběr z alternativ trávení prázdnin. „Dáte-li dítěti možnost zvolit si, zda prázdninový týden stráví na příměstském táboře nebo na volejbalovém soustředění, získá automaticky pocit kontroly nad situací a lépe vlastní volbu přijme, než když prázdninový program dostane bez výjimek nadiktovaný od rodičů," radí psycholožka Eva Kneblová z www.mansio.cz.

"Pokud vaše děti nejsou zvyklé spávat mimo domov, užitečnou prázdninovou alternativou mohou být příměstské tábory. Chcete-li však dítěti dopřát krůček k samostatnosti, volte pro začátek raději týdenní pobytové akce, kde bude dítě moci být s lidmi, které zná a kterým důvěřuje. Může to být dovolená s prarodiči nebo např. tématicky zaměřený tábor navazující na zájmový kroužek, který dítě navštěvovalo během školního roku. Výhodné je, může-li se dítě předem seznámit i s místem, kde bude čas trávit, s programem, denním režimem," dodává psycholožka.

Odloučení někdy nesou hůře rodiče

Posledních pár dní před odjezdem dítěte mimo domov někdy daleko citlivěji prožívají sami rodiče. Obavy, zda bude o dítě dobře postaráno, mohou být tak silné, že se přenesou i na dítě, aniž by o nich rodič sám hovořil. Samozřejmě stojí za zvážení, zda dítě připravit na možná úskalí pobytu mimo domov, ale výčet rizik a nebezpečenství, která všude číhají, dítěti na odvaze nikterak nepřidají. Informace, které dítě dostává, by měly být pravdivé a zároveň podporující.

„Může se stát, že ti v noci před usnutím bude smutno. Můžeme teď spolu vymyslet, co všechno se dá dělat, když se člověku stýská…“ Burza nápadů na první pomoc při stýskání se klidně může zvrhnout v legraci: „Když se mi stýská, zatancuju Gangam style, polechtám plyšáka na břiše, sním půl čokoládové sušenky a druhou nadrobím mravencům, zazpívám si Jožin z Bažin, dám si nohu za hlavu...“

Už samotná vzpomínka na preventivní protistýskací rozhovor pomůže usušit polovinu slz. Praktický výčet strategií, jak si pomoci v těžké situaci, zase dodá dítěti sebedůvěru a povznášející pocit, že si dokáže samo poradit.

S mobilem či bez mobilu

Většina odborníků se shoduje, že především na tábor by děti měly vyrážet zásadně bez mobilů.

"Může-li být dítě v kontaktu s rodičem kdykoli se mu zachce, ztratí jedinečnou možnost samo zdolávat překážky. Popravdě, není právě toto jeden z důvodů, proč děti na tábory posíláme? Opakované telefonáty týkající se  ústrků, které dítě zažívá, rodičům dávají obraz velkého trápení. Realita ale často bývá taková, že dítě na svou bolístku zapomene ve chvíli, kdy zamáčkne červené tlačítko na telefonu," vysvětluje Eva Kneblová.

"Pokud rodiče na mobilu trvají, pak je dobré upravit režim jeho používání. Doporučuje se určit si čas pro volání na podvečer, kdy nebude narušovat denní program. Dítě se může na večerní telefonát těšit, může si připravit, co rodičům povypráví," doplňuje psycholožka.

Praktický tip nabízí i zkušená vedoucí letního tábora z brněnského SVČ Lužánky: Vždy před odjezdem na tábor požádá rodiče, aby doma pohledali staré nepopsané pohlednice a na každý den v týdnu, kdy bude dítě pryč, napsali na pohlednici vzkaz. Každý večer každé dítě dostane svou pohlednici a nálada je hned příjemnější.

Více informací naleznete na www.facebook.com/spoluajinak, www.sancedetem.cz