Veřejnost se zatím většinou setkala jen s okrajovými raritami typu, že nad Moskvou se rozprašováním chemie rozhánějí mraky, aby o přehlídce na Rudém náměstí nepršelo, nebo že podobným způsobem Číňané zajistili pohodový průběh zahajovacího ceremoniálu pekingské letní olympiády 2008.

Vyvolat tsunami už chtěli ve 40. letech

U nás známé heslo budovatelů 50. let Poručíme větru dešti!, vysmívané pro svou dobově nabubřelou pýchu vůči matce přírodě, je ale už pěkných pár desítek let tiše ve středu pozornosti vojáků a tajných služeb. Mění se v další potenciální masovou superzbraň. Za druhé světové války se americké námořnictvo pokoušelo na Novém Zélandu neúspěšně v rámci projektu Seal o vyvolání vln tsunami, jež by smetly japonské námořnictvo a ničily pobřežní obranu.

V roce 1967 pak Američané spustili ve Vietnamu operaci Popeye. Zakládáním oblaků vyvolávali přívalové deště, jež měly znemožnit vietnamskému protiv­níkovi dopravovat na jih výzbroj po legendární Ho Či Minově stezce.

Silná bouře u Cantonu v Mississippi

Silná bouře u Cantonu v Mississippi

FOTO: Gene Blevins, Reuters

Naopak hurikány přímo v USA měl v letech 1962 až 83 zkrotit program Stormfury.

„Klíčem ke geofyzikálnímu vedení války je vytvoření nerovnováhy v přírodě a přidání relativně malého množství energie, jež jí uvolní podstatně víc,“ napsal v roce 1968 Gordon MacDonald, tehdejší vědecký poradce prezidenta USA.

Tyto aktivity rozčlenil na změnu klimatu, vyvolávání zemětřesení, vytváření vln tsunami a masové působení na chování lidí. Že už tehdy nešlo o žádnou fantasmagorii, svědčí tři kola sovětsko-amerických rozhovorů v letech 1974–1975 o vyloučení využití změn klimatu k vojenským účelům, jež se staly základem příslušné mezinárodní konvence.

Pozornost k tématu ale opět obrátil nedávný hackerský kousek skupiny AnonSec, která se pochlubila, že pronikla do počítačů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA): objevila v nich totiž projekt akademie věd o možnostech ovlivňování klimatu.

Zajímavé na tom zejména bylo, že na financování analýzy, jež měla být hotova někdy loni na jaře, se podílela poprvé i tajná služba CIA. Podle časopisu Newsweek vlády považují změny klimatu za možnou hrozbu globální bezpečnosti.

Hrátky s ionosférou

Podle amerického vojenského Institutu strategických studií si CIA pořídila vlastní analýzu už koncem sedmdesátých let. Měla později k otázkám klimatu i vlastní sekci, kterou však Kongres odmítl platit s tím, že tajná služba nemá do klimatu co strkat nos.

Princip vyvolávání změn spočívá v ovlivňování ionosféry, tedy ionizované části atmosféry sahající zhruba od 60 až do tisíce kilometrů nad zemským povrchem, jež přispívá k šíření elektromagnetických signálů.

Jde ale i o účinek rezonančních vysokých frekvencí odražených od ionosféry zpět k Zemi, do jejího nitra. Tam mají mít schopnost vyvolat například zemětřesení, výbuch sopky či působit na duševní rozpoložení, a tím chování velkého počtu lidí.

Tato činnost staví na výzkumu amerického fyzika Bernarda Eastlunda, jenž nastínil kromě přenosu energie a vylepšení komunikací i jeho vojenské využití od knokautování elektronické komunikace po tomografické skenování pozic protivníka a jejich likvidaci přesným zacílením energie odražené z části ionosféry ohřáté mikrovlnným zářením.

Rusové a Američané

Ovlivňováním ionosféry se zabývali Američané i Sověti. A nyní Rusko i další země. Moskva měla do 90. let mnohem silnější energetické zdroje, ale ne silné počítače. Kongres to změnil a agentura HAARP, navazující na testy od 50. let, Rusy ve zdrojích předčila.

Od spuštění aljašského anténního pole v roce 1999 tato agentura odmítala přiznat i vojenský zbraňový výzkum, málokdo jí ale věřil. Před třemi lety však letectvo oznámilo Kongresu, že na Aljašce končí. „Přecházíme k jiným způsobům ovlivňování ionosféry,“ shrnul bez dalšího upřesnění David Walker, náměstek ministra letectva pro vědu. Možná tedy už nachází uplatnění laserové dělo, jež se zabydluje ve výzbroji námořnictva a letectva.