Uvedeno je to ve zprávě Nebezpečné zpoždění, z níž by se podle Save The Children a Oxfamu měli poučit vlády i dárci, stejně jako Spojené národy a nevládní organizace. Součástí problému je neochota poskytovat okamžitě pomoc ve velkém rozsahu. Ke katastrofě ale přispěly i vlády Etiopie a Keni, které nebyly ochotny přiznat její rozsah.

„Mnozí dárci požadují, aby bylo potvrzeno, že jde o humanitární katastrofu, místo aby jim předcházeli,“ píše se ve zprávě a dále v ní stojí: „Sofistikované systémy předběžného varování předpovídaly nouzi už na začátku srpna 2010, ale odpověď v plném rozsahu nepřišla do července 2011. "V tu chvíli ale „rozsah podvýživy v částech východní Afriky byl daleko za hranicí krize. A o krizi už přitom informovala významná média“.

Proto by podle zprávy měli všichni brát vážně první varování. „Všichni členové mezinárodního systému musejí zlepšit svou schopnost předcházet nejhorším důsledkům hladomoru. Národní vlády pak musejí dostát své odpovědnosti a vyvést lidi z krize, ukázat svou schopnost vedení,“ uvádí se v Nebezpečném zpoždění.

Podle zprávy by včasná reakce byla mnohem levnější: "Rozsah obětí a utrpení i finanční náklady mohly být menší, kdyby první varování spustila včasnější odpověď."