Irské politické strany, jež jdou v pátek k předčasným parlamentním volbám, totiž různými způsoby odvozují svůj vznik od legendárního Velikonočního povstání.

Dnešní Dublin je ovšem pokojným městem a nejurputněji se tam bude bojovat nejvýše o volební obvod Dublin-severozápad, v němž se střetnou Dessie Ellis (63), bývalý bojovník IRA a populární kandidát strany Sinn Féin, s Róisín Shortallovou (61), sociální demokratkou.

Hlasování v baště posledního odporu

Střet v tomto obvodu je symbolický, protože právě zde na náměstí připomíná kamenný keltský kříž hrdinu Dicka McKeeho, jehož jednotka se za krvavého povstání vzdala jako poslední.

Britové sice 12. května popravili 16 ze 17 vůdců povstání (Éamon de Valera unikl, protože měl americké občanství), za dva roky však republikáni vyhráli většinu ze 105 irských křesel v britském parlamentu a zahájili cestu k nezávislosti. Minulost i sto let staré averze jsou v Irsku nebývale aktuální, takže i dnes se strany vymezují vůči anglo-irské dohodě z roku 1921, která dala odděleně vzniknout Severnímu Irsku a Irské republice.

Radikální strana Sinn Féin ji dodnes odmítá a chce ostrov sjednotit, jak napovídá i její název (v překladu My sami).

Republikánská strana Fianna Fáil (Vojáci osudu), která v roce 1950 vztyčila pomník rebela McKeeho, má podobné názory jako Sinn Féin, zítra však raději bude bojovat o comeback – v roce 2011 přišla o jednapadesát křesel a s dvaceti mandáty je na pokraji politického zániku.

Nejsilnější vládní stranou je proevropská a v poslední době hodně liberální Fine Gael (Klan Keltů) premiéra Endy Kennyho (64), který doufá, že si v Dáilu neboli parlamentu opět zajistí nejvíce křesel. Většinu asi získá – neví se, zda bude dostatečná.

A pak jsou zde labouristé, kterým naopak setrvávání v koalici s Fine Gael vyneslo pověst zrádců, a voliči jim to asi zítra spočítají.

Krátká a ostrá kampaň

Proto se nakonec nejspíš budou smát menší strany, např. teprve nedávno vzniklí sociální demokraté, bez nichž vládnutí v silně rozdělené zemi nebude možné. Původně se čekalo, že taoiseach neboli premiér ohlásí datum předčasných voleb už loni v listopadu. Enda Kenny ale váhal a datum oznámil až před třemi týdny. Země má tak za sebou nejkratší předvolební kampaň, které dominovala bytová krize, skandály týkající se irské péče o duševně nemocné a také nejnenáviděnější firma v moderních irských dějinách – Irish Water.

Volební komisařky s volební urnou na ostrově Inishfree. Jeho čtyři registrovaní voliči hlasovali o den dříve.

Volební komisařky s volební urnou na ostrově Inishfree. Jeho čtyři registrovaní voliči hlasovali o den dříve.

FOTO: Clodagh Kilcoyne, Reuters

Ta podle direktiv Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky drasticky zvýšila poplatky za vodné a stočné, což vyhnalo do ulic desetitisícové davy nespokojenců. Lidé si mj. masově stěžovali na to, že plošně zavedené nové vodoměry jsou silně poruchové. Nikdo je ale neposlouchal – MMF a ECB před šesti lety odvrátily státní bankrot Irska a jejich slovo je dnes v Irsku nepsaným zákonem.

Kampaň se dotkla i nové války gangů v Dublinu, kde si nedávno střelba v ulicích vyžádala dva životy. Policisté si stěžují na velkou podfinancovanost, ale to je vzhledem k následkům finanční krize neřešitelný problém.

Kdo nakonec sestaví příští vládu?
FINE GAEL – Středopravicová, sociálně-liberální a silně proevropská strana, která vyrostla z umírněného křídla Irské republikánské armády (IRA). V čele stojí premiér Enda Kenny (64), ale časem jej má nahradit gay irsko-indického původu Leo Vardakar (37)
FIANNA FÁIL – Středová strana s populistickými tendencemi, kdysi ji založil první irský prezident Éamon de Valera (mj. nechvalně proslulý tím, že ještě 3. května 1945 kondoloval Němcům k úmrtí Hitlera). Strana doplatila na korupci a skandály, ale její nový šéf Micheál Martin ji možná vrátí do hry
SINN FÉIN – Kdysi měla nepokryté vazby na teroristickou IRA. Její šéf Gerry Adams dnes vystupuje spíše jako levicový radikál odmítající politiku škrtů i záchranný program MMF pro irskou ekonomiku. Všechny větší strany obviňuje ze zrady národní svrchovanosti
LABOURISTÉ – Nejstarší strana, založená ještě před rokem 1921 a silně spojená s odbory. Koalice s Fine Gael v minulých volbách jí vynesla obvinění ze zrady levicových principů. Nyní jí hrozí volební debakl
SOCIÁLNÍ DEMOKRATÉ – Vznikli teprve 15. července 2015 odtržením tří původně labouristických poslanců.

Prolomí zásadu „jednou a dost“?

Magickým číslem voleb je 79. Právě tolik křesel potřebuje každá vláda či koalice ve 158členném Dáilu a zdá se, že je budoucí kabinet nebude shánět snadno. Fine Gael podle průzkumů získá jen 55 mandátů a jejich koaliční partner labouristé obsadí deset až 14 mandátů, a to je málo. Republikánská Fianna Fáil půjde do velké koalice s Fine Gael, jedině až opadá listí z irských dubů, což zvyšuje šance neokoukaných sociálních demokratů či nezávislých (a také hodně nepředvídatelných) kandidátů.

Kenny bude nejspíš už o víkendu hledat nové spojence. Zatím to vypadá, že ani on nezmění železné pravidlo irské politiky, v níž už od roku 1922 ani jeden premiér neobhájil funkci. Premiér si sice dělal naděje, že jako staronový předseda vlády si osladí historický triumf na oslavách 100. výročí povstání, nyní se však zdá, že i on zaplatí za problémy poznamenané emigrací a hospodářskými těžkostmi.

Nechat džina nepokojů v láhvi
Sto let starou revoltu více než dvanácti set špatně vyzbrojených Irů a Irek proti 16tisícové britské přesile připomene v dubnu velká vojenská přehlídka před hlavní poštou na dublinské O’Connellově třídě. Očekává se, že tam budou i čtyři tisíce potomků organizátorů povstání z roku 1916.
Rebelii sice zorganizovala skupina básníků, obdivovatelů irského jazyka (gaelštiny), bývalých vojáků a revolučních marxistů, výbušný potenciál oslav ale může v dnešním Irsku zneužít kdokoli. Ministryně kultury Heather Humphreysová už vzkázala radikálům, že výročí nesmí zneužít ke kampani za sjednocení ostrova. Napětí bude značné. Probritští unionisté tradičně považovali povstání za „dýku do zad“, kterou se Irové s německou podporou pokusili oslabit bojující Británii.
Nositel Nobelovy ceny za mír a někdejší první britský ministr pro Severní Irsko David Trimble nedávno upozornil, že před půlstoletím to byly právě oslavy 50. výročí povstání, které v roce 1966 radikalizovaly protestantské unionisty. „Když reverend Ian Paisley viděl pochodovat Dublinem muže v historických uniformách IRA, začal organizovat konkurenční protesty. Bez irských provokací by zůstal okrajovou figurou a k nepokojům ani k příchodu britské armády do Severního Irska v roce 1969 nemuselo dojít,“ napsal Trimble.
Šéf Sinn Féin Gerry Adams to ale vidí jinak. „Volby budou naším ,dubnem 1916‘, i když tentokrát nepoužijeme zbraně,“ vzkázal bývalý terorista, dnes vlivný politik. Nezbývá než doufat, že jej jeho věrní poslechnou.