„Zapsaných romských dětí je 25, ale těch, kteří chodí na hodiny, je o hodně méně. Italů, pokud je tak chceme definovat, je asi tucet,“ přiblížila situaci starostka Marisa Albertiniová. „Pokusili jsme se spojit třídy se školou v nedalekém Sillavengu a přispět tak k větší integraci, ale nebylo to možné,“ ­vysvět­lila.

Podobnou situaci řešili v první třídě v městečku Costa Volpiano nedaleko Bergama, kde bylo jen sedm Italů. Zde našli šalamounské řešení: 14 cizinců rozdělili mezi dvě různé školy.

„Stáhnout své děti je mimořádně závažné rozhodnutí,“ podotkl radní v Landioně Francesco Cavagnino. „Je to ostuda pro celé město, ale my nejsme rasisté,“ dodal.

Rodiče se obávají, aby se jejich děti kvůli přítomnosti cizinců hůř neučily.

Jak ale upozornil deník Corriere della Sera, často je tomu naopak: zkušenost učitelů je taková, že například děti Maročanů, Albánců či Romů mají větší zájem o studium a ve třídě se více soustředí a lépe chovají než místní.