Článek
„Včera jsem čekala u bankomatu tři hodiny, abych dostala 150 eur a mohla koupit mléko a jídlo pro sebe a své dvě děti. Lidi jinak zůstávají doma, jako bychom byli ve válce,“ popsala atmosféru stanici Euronews dvaatřicetiletá Elena Christodouluová.
Osmdesátiletá Chystalla Constantinuová ze vsi nedaleko Nikosie je neobvyklou situací naprosto otřesena. „Vždycky jsem chodila pro peníze do banky. Ty jsou teď zavřené. Jak mám žít bez hotovosti?“ naříká. Takových jako ona je zejména ve starší generaci spousta. Pro paní Constantinuovou je aspoň dočasným řešením sousedská výpomoc: „Mám nějaké jídlo doma a tady ve vsi si ho vyměňujeme, abychom přežili.“
Petros Petrides, který studuje v Limassolu, už týden nechodí do školy. Nemá peníze na cestu. „Zůstávám doma, abych si nemusel půjčovat od rodičů. Ti nevědí, zda na konci měsíce vůbec dostanou plat,“ říká mladík, který je teď doma s rodiči a třemi bratry.
Mladý architekt Nick řekl, že zaměstnavatel jeho otce už požádal personál, aby nechodil do práce, protože neví, zda bude mít koncem týdne na výplatu. On sám se chystá emigrovat.
Hotovost vládne
Mnoho obchodů je zavřených, řada obchodníků vyhlásila bankrot. Ti, co ještě otevřeno mají, se bojí, že zkrachují do léta. „Lidi nemají peníze ani na jídlo. Nebudou utrácet na nic jiného. Kreditky nefungují, my je nemůžeme přijímat,“ řekl Ioannis Ioannou, majitel obchodu v centru Nikósie. Dodal, že i kdyby on sám kreditky přijímal, nepomůže mu to, protože jeho dodavatelé dnes požadují pouze hotovost.
Adamos Hadjiadamou ze sdružení zastupujícího supermarkety potvrzuje, že od soboty, kdy přišly zprávy o plánovaném zdanění vkladů, odmítá většina dodavatelů poskytovat zboží za bezhotovostní úhradu. Na obchodech i restauracích se stále víc objevují nápisy: „Pouze hotovost, prosím!“
„Když jsou banky zavřené, je to, jako bychom byli živé mrtvoly. Nemůžeme žádné peníze stahovat či ukládat ani platit dodavatelům,“ stýská si nikosijský květinář Stelios Stylianou.
Pracovník krachující banky Laiki Despo Pambaka jen tiše zuří: „Pokoušejí se nám vzít naše životy, naše peníze. Ani v roce 1974 za války s Turky nás neokradli o vklady. Nikdy jsem nečekal, že se to stane. Německo ukázalo pravou tvář. Nepřijmeme to.“ Po několika mnohahodinových stáních u bankomatů však možná i on změní názor.