Materiál byl zveřejněn půl roku poté, co jiná zpráva potvrdila zneužívání a týrání dětí v katolických internátních školách od 30. do začátku 90. let.

"Při posuzování případů pohlavního zneužívání dětí bylo starostí dublinské arcidiecéze zachovat věc v tajnosti, vyhnout se skandálu a ochránit pověst církve. Všechno ostatní, včetně blaha dětí a spravedlnosti pro oběti, bylo podřízeno těmto prioritám," uvádí se ve zprávě.

Vyšetřování zahrnulo léta 1975 až 2004. Po většinu tohoto období bylo podle zprávy politikou církve "neptat se, nemluvit". Situace se zlepšila po roce 1996.

Materiál o 720 stránkách rozebírá případy 46 kněží, na něž bylo podáno 320 stížností. Byli vybráni z více než 150 dublinských kněží zapletených do obtěžování nebo znásilňování chlapců a dívek počínaje rokem 1940.Zpráva jmenuje 11 kněží, kteří už byli usvědčeni. Jeden kněz připustil, že zneužil přes 100 dětí, a jiný řekl, že se zneužívání dopouštěl každé dva týdny po 25 let.

Záznamy v trezoru

Vyšetřovatelé během tří let prozkoumali 60 000 záznamů, které církev do té doby držela v tajnosti. Odevzdal je až dublinský arcibiskup Diarmuid Martin, kterého Vatikán vyslal v roce 2004 do irské metropole s pověřením se skandálem skoncovat. Mezi těmito záznamy bylo i přes 5500 těch, které se Martinův předchůdce kardinál Desmond Connell pokoušel skrývat pod zámkem v soukromém arcibiskupském trezoru.

Komise zjistila, že ještě další tři dublinští arcibiskupové - John Charles McQuaid (1940-1973), Dermot Ryan (1972-1984) a Kevin McNamara (1985-1987) - policii neinformovali o případech zneužívání dětí kněžími a místo toho se snažili vyhnout se skandálu překládáním kněží z farnosti do farnosti. Teprve Connell v roce 1995 povolil policii nahlédnout do 17 záznamů.

Zpráva odmítla tvrzení církevní hierarchie, že nevěděla ani o zločinném charakteru zneužívání dětí, ani o jeho rozsahu. Vyšetřovatelé našli dokumenty, podle nichž církev uzavřela v roce 1987 pojistku pro případ potřeby krýt náklady na obhajobu a čelit požadavkům na kompenzace.

Kritika policie

Zpráva také kritizuje  civilní úřady a zejména policii, pro jejich těsné vztahy s církví. Uvádí, že výše postavení příslušníci policejního sboru brali na kněží ohledy. někteří dokonce oznámení o zneužívání předávali přímo církvi místo toho, aby sami zahájili vyšetřování.

Komisař irské policie Fachtna Murphy řekl, že je "pro něj těžké a rozrušující číst, jak selhala jak církev tak stát při ochraně obětí". 

Vláda pochybení státních úřadů uznala. "Ať byly historické a společenské kořeny tohoto zacházení jakékoli, vláda se jménem státu bez výhrad a jednoznačně omlouvá za nedostatky v přístupu k této záležitosti. Provinilci musejí stanout před soudem a irský lid musí vědět, že toto se už nikdy nestane," uvedlo v prohlášení irské ministerstvo spravedlnosti.

Zpráva byla hotova už před několika měsíci, ale její zveřejnění bylo pozdrženo, dokud z ní soud nevyňal některé detaily, které by mohly ztížit soudní stíhání. Soud to udělal minulý týden.

Maeve Lewisová, která zastupuje jednu skupinu obětí, vyzvala ministra spravedlnosti, aby vyšetřování rozšířil na všechny arcidiecéze v zemi.  

K římskokatolické církve se hlásí 93 procent obyvatel Irské republiky.