Podle  dokumentů Archivu bezpečnostních složek v Praze a Slovenského národního archivu Zamarovský po vypuknutí Slovenského národní povstání (SNP) vstoupil do pohotovostních jednotek Hlinkovy gardy a byl členem akademického klubu Hlinkovy slovenské lidové strany.

V roce 1947 vstoupil Zamarovský do Komunistické strany Československa. V roce 1952 z ní byl vyloučen. Důvodem měla být jeho minulost za válečného Slovenského štátu. Od roku 1959 psal knihy a překládal z němčiny, angličtiny, latiny a francouzštiny.

Spolehlivý agent, který prý nikomu neublížil

První kontakty se státní bezpečností se datují od roku 1962. Zamarovský dostal krycí jméno Belo. Protože se věnoval starému Římu, Řecku a Egyptu, často jezdil na Západ. StB to využila a udělala z něho agenta rozvědky s krycím jménem Závoj.

"Byl využívaný po linii politické rozvědky k problematice jihovýchodního křídla NATO," napsal v listopadu 1989 podplukovník Zdeněk Grus. Postavení NATO se snažila rozvědka oslabovat například udržováním napětí v řecko-tureckých vztazích. "Závoj byl využívaný v agenturně-operativních akcích na území ČSSR a při jeho cestách do zahraničí," píše se v dokumentech StB.

Zamarovského spis má přes 300 stránek. StB ho považovala za spolehlivého agenta. Když potřeboval výjezdní doložku pro sebe nebo pro svoji rodinu, StB to okamžitě zařídila. "Z operativních důvodů žádám o zajištění bezcelního a nekomplikovaného odbavení pro Vojtěcha Zamarovského," píše například podplukovník František Jirousek v případě cesty Zamarovského na kongres spisovatelů v Aténách.

Zamarovského přítel historik Pavel Dvořák vyjádřil přesvědčení, že spisovatel byl vázán na StB jen formálně a nikomu neublížil. "Byl to neuvěřitelně skromný, čestný, příjemný a dobrý člověk. Lidé, kteří cestovali, byli prostě vyzváni ke spolupráci, jinak by se ven nedostali," uvedl Dvořák. Podle něho je potřebné vnímat Zamarovského jako jednoho z nejúspěšnějších československých spisovatelů evropského formátu.