Jste jazykářka, to nepatří mezi oblíbené předměty. Nabízí se tak úvaha, zda vás děti nemají rády proto, že umíte přivřít oči nad vědomostními nedostatky.

Nemyslím si, že by platilo, že nenáročný učitel je dobrý učitel. Ani děti to tak nevnímají, a to pracuji s puberťáky, což je mimochodem moje oblíbená krevní skupina. Oni vědí, že snesu hodně, ale zároveň znají hranici. Snažím se být kamarádská, zajímám se o jejich problémy – nejen ty s učením. Vím o jejich zájmech a plánech, mohou se svěřit s tím, co je trápí. I mimo školu.

Překvapilo vás, když vás do soutěže přihlásily?

Zaskočilo. Sama bych něco takového nepodnítila. I když jsem zvyklá vystupovat před dětmi i před rodiči, jsem spíš plachý člověk. Jenže jsem se to dozvěděla ve fázi, kdy už nešlo říct ne. Na nominaci potřebujete sto podpisů a ony za mnou přišly v okamžiku, kdy už jich měly nasbíraných 60. A to jsme malá škola. Nemohla jsem jim říct, že do toho nejdu.

Soutěž, do které děti z vlastní vůle nominují svoje pedagogy, převrací naruby časté stesky nad tím, že učitelé ztrácejí respekt. Jak tohle vnímáte?

Mluvili jsme o tom i s ostatními finalisty. Souhlasím s tím, že podstatou je osobnost učitele. Ve škole funguje zákon smečky, důslednost a spravedlnost je naprostý základ. Učitel musí dát řád a nesmí dopustit překročení hranice. Velkou roli hraje také pracovní zázemí a postoj ředitele. Pokud je učitel v případném sporu v právu, neměl by zůstat sám, ať proti němu stojí kdokoli.

A co šikana?

Na to mám jedinou odpověď – mluvit, mluvit, mluvit. S dětmi se musí mluvit, to je alfa i omega, samozřejmě vedle toho, že jim jdete příkladem. Jakmile se objeví náznak šikany, okamžitě to řešit, rozebrat, přivést ty děti samotné na to, proč je to zlé. Děti nejsou vůbec hloupé, jen nemají zkušenosti. Jsou schopny to pochopit.

Frekventovaným tématem je i potřeba reformy školství. Co by potřebovalo změnu podle vás?

Asi vám neřeknu nic objevného. Fakt, že společenská prestiž učitelské profese není příliš vysoká, je známý, stejně jako se ví, že by bylo potřeba s tím něco udělat, nějak učitele podpořit. Přemýšlím i o velkém tématu dneška, inkluzi. Upozorňuji přitom, že jsem za šance, ale v takto citlivé věci se moc přimlouvám za velkou opatrnost, než se cokoli uvede plošně do praxe. Aby se nenapáchalo víc škody než užitku.

Měla jste někdy chuť ze školství odejít?

Nikdy! Mám tu nejlepší práci na světě, je to práce mých snů. Práce s dětmi, kterou jsem chtěla dělat odjakživa.