Je důležité připomenout, že se speciální školy rušit nebudou a že vždy bude záležet jednak na poradenském zařízení, jednak na názoru rodičů. Dětí se středním a těžkým zdravotním postižením se začleňování do běžných tříd týkat nemá, pokud o to nebudou všechny strany silně stát.

Ve výsledku by se nemělo výrazně změnit prakticky nic, školy již nyní určité zkušenosti se začleňováním handicapovaných žáků mají. Jen má být na pomůcky a asistenty pedagoga více finančních prostředků. Od školního roku 2010/2011 se již většina handicapovaných dětí vzdělává v hlavním proudu.

Jeden z cílů v oblasti vzdělávání spočívá právě v inkluzi vedoucí k eliminaci překážek. Roman Lupoměský nabízí názor na problematiku z pohledu neslyšících, kterých se to také týká. Sám sebe vnímá jako pozorovatele z neziskového sektoru, který se zabývá kampaněmi za odstranění překážek.

Neslyšící s nadějí se jako jediná organizace v rámci Fóra pro rozvojovou spolupráci zaměřuje na pomoc lidem se sluchovým postižením v chudých zemích.

Nelze čekat okamžité zlepšení

„Inkluze jako taková, nejen v rámci školní docházky dětí, je výhodnou součástí udržitelného rozvoje, teoreticky rozpohybuje lidský, sociální a hospodářský růst. Ale je její smysl a účinek reálný?“ táže se Lupoměský.

Domnívá se, že nejde jen o silné slovo inkluze, ale také o samostatnost v souladu například s lidskými právy, o oblast vzdělávání a možná oblast sociální, které nelze reformami zohledňovat v principech každého státu. „Není tedy možné předpokládat okamžité dopady odstraněných bariér,“ tvrdí.

Co se týká konkrétní problematiky neslyšících dětí v českých školách, zavedení inkluzivního vzdělávání v oblasti sluchově postižených vidí nejen jako pedagogický, ale především jako politický experiment.

„Provádí se spíše z důvodů ekonomických, a až poté kvůli lidským právům. Některé z chudších evropských států již vyhlásily se školskými reformami i inkluzi, a to díky finančním zdrojům z Evropské unie,“ uvádí.

Problém může být s tlumočníky znakového jazyka

Obává se, že by mohla inkluze narušit systém speciálních škol, protože v září letošního roku některé běžné školy přijmou další sluchově postižené děti. „Komplikovaný může být stav asistentů, zejména tlumočníků znakového jazyka,“ varuje Lupoměský. Situace se tedy podle něj kvůli jejich nedostatku může i zhoršit.

„Nesouhlasím s nepřátelskými postoji některých škol a skupin vůči sluchově postiženým, které poukazují na to, že by neslyšící měli být pyšní na znakový jazyk, ale již nezohledňují, že každý sluchově postižený jedinec je na různé úrovni,“ řekl.

Základem je podle něj rozvíjet nejen izolované faktografické či technokratické znalosti neslyšících žáků, ale zejména dovednosti a schopnost empatie, týmovou spolupráci s asistenty a tlumočníky. Začátek bude dle názoru Romana Lupoměského určitě nelehký, připouští však, že ministerstvo školství není k potřebám handicapovaných netečné. Doufá, že v budoucnu dojde ke zlepšení.

Jen respektování nestačí

Lupoměský si dále myslí, že by měla posílit Česká rozvojová agentura a její pomoc osobám se zdravotním postižením, aby se zvýšila u sociálního sektoru a vzdělávání.

„Zkrátka aby inkluze a ‚bezbariérovost‘ měla pozitivní globální dopad na zdravotně postižené bez ohledu na jejich typ postižení, tedy včetně neslyšících,“ vysvětluje.

Obecně je podle něj důležité, aby snahy odstraňovat bariéry a zlepšovat možnosti vzdělávání byly dané zákonem. „Jen samotný respekt ke kultuře neslyšících či jinak postižených nestačí,“ dodal Lupoměský.

Inkluze v otázkách a odpovědích
Ruší se speciální školy?
Nikdy nebylo záměrem rušení speciálních škol a přeřazování všech handicapovaných do běžných škol. Děti se středním a těžkým zdravotním postižením nadále budou moci využívat speciálně mířené péče ve speciálních školách.
Ruší se praktické školy?
Po celé republice je 17 tzv. praktických škol, které soustřeďují čistě žáky s lehkým mentálním postižením. Přesnější diagnózy budou průběžně určovat, jaký typ vzdělání je s novými podpůrnými opatřeními pro žáka v jeho nejlepším zájmu.
Nadále bude na rodičích rozhodnutí, zda budou chtít takto postižené děti integrovat v běžné třídě, nebo ve speciální třídě, nebo upřednostní „praktickou“ školu. Z předběžných průzkumů ministerstva plyne, že rodiče zatím nejeví velký zájem o integraci těchto dětí.
Z praktických škol přechází do běžných každoročně méně než sto dětí. Pokud vlivem inkluze zaniknou některé třídy praktických škol, budou jejich zaměstnanci zapotřebí v inkluzivních školách.
Dohlédne na inkluzi sociálka?
Orgány sociálně-právní ochrany dětí žádné nové pravomoci nedostávají. Ve výjimečných případech zasahují, pokud například rodič nadaného dítěte trvá na jeho zařazení do praktické školy. To zakazuje zákon z roku 2005.
Ztratí rodič kontrolu nad svým dítětem?
Práva rodiče se posilují. Pokud rodič nesouhlasí s výsledkem vyšetření a doporučením školského poradenského zařízení, může nově požádat o revizní posudek. Je-li jeho dítě tzv. hraničním, tedy s IQ naměřeným kolem 70 bodů, bude rozhodovat sám, do jakého typu školy jej pošle.
Často pak hraje roli přístup ředitelů škol. Když rodič vycítí, že jeho dítě není ve škole žádáno, do nepřátelského prostředí jej nepustí. Předpokládá se však, že školy ztratí obavy z integrace, jakmile se ukáže, že dostanou peníze na asistenta, speciálního pedagoga nebo školního psychologa a další podpory včetně speciálních pomůcek.
Jsou na to peníze?
Žádosti o peníze na platy asistentů posílají školy krajům. Devět procent těchto žádostí nebylo v minulosti vyslyšeno vůbec a ředitel sháněl peníze z jiných zdrojů, například z balíčku určeného na odměny pro učitele, což budilo ve školách zlou krev.
Někdy si musel asistenta zaplatit rodič. V mnoha případech dostaly školy jen část požadovaných peněz. Nyní budou mít kraje povinnost splnit kompletní požadavky na prostředky pro asistenta. Peníze dodá ministerstvo.
Kraje však hlásí, že netuší, kolik požadavků se jim sejde. Ani ministerstvo nedokáže odhadnout, jak se budou rodiče rozhodovat, ale peníze pro kraje vypočítává podle toho, kolik žádostí bylo posíláno v minulosti. Kompletní údaje o záměrech rodičů má mít ministerstvo do konce května.
Budou peníze i v budoucnu?
Peníze na asistenty pedagoga a další podpory pro nadané a handicapované žáky jsou nárokové. Letos už je ve státním rozpočtu pro tyto účely vyčleněno zhruba půl miliardy korun.
Ministerstvo počítá s tím, že v roce 2017 bude potřebovat miliardu korun navíc, o rok později miliardu a půl. Že se s těmito penězi ve výhledu nepočítá, je spíše administrativní chyba, protože s danými penězi se musí počítat automaticky, stejně jako s penězi na tarifní platy kantorů. Vyjednávat o tom ještě bude ministryně školství s ministrem financí.
Kdo bude asistenta dělat?
Zájemce musí mít maturitu z pedagogického oboru anebo si musí doplnit rekvalifikační kurz. V současnosti se plat asistenta pohybuje kolem deseti tisíc korun, což není motivační plat, ale pro studenta pedagogické školy už je to zajímavý přivýdělek spojený s praxí.
Podle konkrétní náplně práce bude možné asistenta zařadit až do osmé tarifní třídy a jeho plat by se mohl při plném úvazku zvýšit v průměru na 16 tisíc. Často se asistenty stávají kantoři na penzi, kteří si tak polepší k důchodu.
Podle ministerstva se úvazky asistentů a jejich platy zvýší, jakmile zřizovatelé nebudou muset jejich plat doplňovat ze svých omezených zdrojů. A s tím se počítá. Očekává se však, že v některých regionech nemusí být asistentů hned dostatek, postupně má jejich počet růst.
Nebudou se postižené děti v běžných třídách trápit?
Obavy se týkají zejména integrace lehce mentálně postižených dětí, protože by v konkurenci s ostatními dětmi mohly cítit frustraci a propadnout pocitu méněcennosti, případně by mohly čelit šikaně. Ministerstvo vychází ze zkušeností škol, které už tyto děti integrují. Jedná se o tři a půl tisíce dětí z celkového počtu 13 300.
Podle ministerstva se tito žáci v těchto školách netrápí a vzdělávání je i přes jejich nižší výkon motivuje. Individuální plán zajišťuje nižší vzdělávací nároky uměřeně jejich rozvoji. Doporučená podpora se má také proměňovat.
Všichni lehce mentálně postižení nastoupí do běžných škol?
Doporučení do běžné školy by neměly dostávat lehce mentálně postižené děti, u nichž bude zjištěna ještě nějaká další vada. Citlivě se má posuzovat, zda dítě s danou diagnózou bude schopné výuku v běžné škole i za všech podpůrných opatření zvládat.
Dětí se středně těžkým a těžkým mentálním postižením se inkluze netýká, pokud o ni nebude rodič stát a poradenské zařízení dojde k závěru, že by s podpůrnými opatřeními mohlo být zařazeno do speciální třídy v běžné škole. Takový postup však resort nedoporučuje.
Už nyní školská poradenská zařízení zpřesňují diagnózy, kvůli čemuž dochází i k úbytku počtu dětí s diagnózou lehké mentální postižení. Starší přístup umožňoval, že danou diagnózu dostalo někdy i dítě, které bylo v rodině zanedbáno, ale mělo šanci se rozvíjet.
Může dojít k mylnému doporučení. Nicméně děti, u kterých bude diagnóza sporná, budou do poradny chodit častěji. Počítá se rovněž s navýšením počtu psychologů a speciálních pedagogů v poradnách o 150 lidí.
Školy se cítí nepřipravené. Nemá se účinnost odložit o rok?
Návrh na odklad účinnosti novely sněmovní školský výbor nepodpořil. Pokud by však na to došlo, ztratila by většina škol nároky na podpůrná opatření, která novela slibuje. S integrací postižených dětí do běžných tříd má zkušenost 3175 škol.
Lehce mentálně postižené integrovalo na 800 škol a 700 z nich mělo takových žáků méně než tři. Nemohly však počítat s podpůrnými opatřeními, jako jsou asistenti, speciální pomůcky či snižování počtu dětí ve třídách.
Zdroj: Právo, ministerstvo školství
Náměty k článkům o inkluzi pište na adresu: inkluze@pravo.cz