V rozhovoru pro Novinky laboratoř blíže i z hlediska jejího využití pro praxi představila proděkanka univerzity Pavla Rymešová z Provozně ekonomické fakulty. Jak dodává, laboratoř je takovým jejím dítětem.

Jak byste čtenářům představila vaši laboratoř a co je jejím hlavním záměrem?

Laboratoř se skládá ze dvou velkých segmentů. Prvním je stanice virtuální reality. Jde o jakousi jeskyni, kde je možné velmi věrohodně ve 3D promítat virtuální realitu. Ta může být buď vymodelovaná na počítači, nebo tam můžeme pouštět přímo reálné situace, protože máme kamery na natáčení ve 3D. V experimentálním prostředí můžeme zkoumat, jak se v něm člověk bude chovat.

Navíc je stanice doplněna systémem, který umí snímat základní biologickou odezvu organismu člověka, tedy je tam snímač na dechovou i tepovou frekvenci či kožní odpor, svalový tonus a některé další parametry. Ty nám o člověku něco vypoví z hlediska zátěže a jeho reakce při vžívání se do situací.

Jako další lze použít eye-tracking, což je zařízení na sledování očních pohybů. Přesně víme, kam se člověk díval, jak dlouho se tam díval, co ho zaujalo. A můžeme porovnávat jeho vlastní výpověď s reálnými fakty, která se pomocí těchto přístrojů dozvíme.

Stanice virtuální reality umožňuje sledovat reakce a chování v určitých situacích navozených 3D simulací. Může jít o sledování reakční doby řidiče, když zjistí, že mu nefungují brzdy, když mu do cesty vběhne člověk atd.

Stanice virtuální reality umožňuje sledovat reakce a chování v určitých situacích navozených 3D simulací. Může jít o sledování reakční doby řidiče, když zjistí, že mu nefungují brzdy, když mu do cesty vběhne člověk atd.

FOTO: ČZU

V čem je stanice odlišná od jiných vědeckých pracovišť na školách?

Stanice virtuální reality je jedinečná tím, co tam všechno je. Některé vysoké školy mají zařízení, kde lze promítat 3D. Někdy tam získávají také informace o biologických procesech. Ale aby tam byly současně virtuální realita, eye-tracking a „biofeedback“, o tom nevíme.

A čím se vyznačuje druhá část laboratoře?

Druhá je stanice použitelnosti, za kterou výrazně stojí kolega Josef Pavlíček. Stanice použitelnosti je jedinečná i v evropském kontextu. Týká se především informačních technologií, ale dá se využít k jakémukoli hodnocení koncového produktu, který je prezentován elektronicky, třeba webových stránek nebo plakátu zobrazeného na monitoru.

K tomu daná stanice podporuje spolupráci (kolaboraci). Pracuje se s týmem, který zároveň dělá na stejném koncovém produktu, ale může mít i jiné pokyny k práci. Je to konstruováno pro deset lidí, opět je na vybraných monitorech součástí zobrazení produktu.

Obě stanice mají navíc monitoring chování zúčastněných pomocí kamer. Nejde jen o to, aby nám člověk poté řekl, jak se cítil. Jsme schopni z jeho chování a z biologických atributů sejmout poměrně dost přesný obraz toho, co se s člověkem dělo.

Místnost s počítači do pomyslného kruhu, zde je možné individuálně skupině řešitelů zadávat úkoly a sledovat, jak je řeší. Typické využití je modelování spolupráce pracovníků nadnárodních firem, kde v jedné zemi je účtárna, v jiné sklady.

Místnost s počítači do pomyslného kruhu, zde je možné individuálně skupině řešitelů zadávat úkoly a sledovat, jak je řeší. Typické využití je modelování spolupráce pracovníků nadnárodních firem, kde v jedné zemi je účtárna, v jiné sklady.

FOTO: ČZU

Jak byl celý projekt financovaný?

Byl financovaný z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Jsme za něj vděční, protože umožnil pražským vysokým školám, aby čerpaly unijní peníze a smysluplně vybavily laboratoře i v méně preferovaných oblastech.

Co se týká využitelnosti pro praxi, jde tedy o simulace reálných situací a zjištění, jak na ně lidé reagují. Jaké oblasti zkoumáte?

Ve stanici virtuální reality je to možné z jakékoli oblasti - marketingu, obchodního chování, z hlediska dopravní psychologie, což má nesmírně široké využití.

Můžete uvést konkrétní příklady?

U marketingu jde například o otázky nákupního chování populace, pomoci při výběru kvalifikovaných pracovníků… Můžeme nasimulovat velín elektrárny a v něm i situaci, kdy se člověk bude muset rozhodovat. Ukázkově tam máme zatápějící se podpalubí lodi, kde je třeba najít ventil, kterým utíká voda. Musí se chodit po můstcích, protože virtuální realita je promítána i na podlahu.

Člověk má tak skutečně díky 3D brýlím pocit, že je v daném prostředí. Musí snést pohyb ve výšce, umět najít závadu v síti nepřehledných trubek, odstranit, vyřešit a zároveň se přitom můžeme dívat, do jaké míry se mu „splašil“ organismus, jak stres zvládá.

Zatápějící se podpalubí lodi

Zatápějící se podpalubí lodi

FOTO: ČZU

Jak do toho hodláte zapojovat studenty?

Všechny poznatky budou sloužit výuce. Doufáme, že studenti doktorského studia s námi budou na projektech participovat už jako mladí vědečtí pracovníci.

Zapojíme studenty ve všech možnostech. Jednak si to budou moci vyzkoušet sami na sobě, jak budou v daných situacích reagovat. Pak si to budou moci vyzkoušet v pozici vědce. Mohli by být i součástí vymýšlení výzkumných postupů. Vše navíc budeme moci sestříhané promítat do přednáškových sálů.

Budou mít možnost se s tím alespoň částečně seznámit i zájemci z řad běžné veřejnosti?

Běžná veřejnost se s tím bude moct seznámit prostřednictvím univerzity třetího věku, kterou provozujeme na naší fakultě také ve virtuální podobě. Těmto studentům budeme moci nabídnout buď online přístup, nebo jim můžeme připravit určitý materiál, který bude alespoň sestřihem dění z laboratoře.

Vzhledem k tomu, že v aktuálním semestru studuje asi 3800 seniorů na dálkovém přístupu, tak zapojení veřejnosti, alespoň v této věkové kategorii, nebude úplně malé.

Plný provoz má být zahájen v březnu, nyní probíhá dolaďování. Dá se už teď říci, jak se laboratoř osvědčila?

Osvědčila se. Při práci se studenty se již potvrdily nějaké teorie. Já tam pracovala v rámci dopravní psychologie, kdy jsem sledovala způsob překonávání železničního přejezdu různého typu z hlediska bezpečnosti, což je aktuální téma.

Následně jsme s využitím eye-trackingu skutečně jezdili přes přejezdy a zabírali jsme pohled, který řidiči věnovali železničnímu přejezdu.

FOTO: ČZU

Potvrdilo se, kam průměrný český řidič kouká u nebezpečného typu přejezdu. Svůj pohled opravdu necentruje tam, kam by podle předpisů měl.

Domnívám se, že máme materiály, na základě kterých by mohlo vzejít velmi silné doporučení tento typ přejezdu nahradit jiným zařízením.

Podstatné je také to, že studenty to všechno strašně chytlo.

To není překvapivé…

Studenti o to mají zájem, zároveň laboratoř dává dohromady lidi z různých specializací. Začínají se nám rozvíjet týmy, které dávají dohromady vědecké programy, celkově to začíná ještě více podporovat spolupráci lidí v rámci naší fakulty.

Navíc nám to otevřelo spolupráci s dalšími pracovišti. Zvažujeme společné projekty.