Autorka se zamýšlí nad potřebou umět psací písmo v současné digitální době.

Vzpomíná, že když na střední škole měli za úkol vlastnoručně napsat instrukční knihu, celá třída učiteli vyčítala, že po nich chce něco, co nikdy prakticky nevyužijí.

Lepší studijní výsledky?

K zastáncům ručního psaní v raném dětském věku patří i doktorka Laura Dineheartová z Floridské mezinárodní univerzity. Z jejího výzkumu vyplývá, že čím lépe umí předškolní děti vyvést písmena, číslice nebo tvary, tím lepších studijních výsledků později dosahují. Při učení totiž zapojí všechny smysly a s využitím motorických dovedností si informaci lépe zapamatují.

Přínos pro učící se dětský mozek vidí v tom, že při stisknutí klávesy se děje pořád to samé. Ale fyzická akce, kterou žák provede při psaní písmene A, je odlišná od té při psaní písmene B.

Doktorka sice děti nechce odříznout od moderních technologií, ale zdůrazňuje, že psaní rukou má v dětském vývoji nezastupitelné místo. Děti se učí jinými způsoby než dospělí.

Rychlost a čitelnost

Otázkou zůstává, jaké psací písmo je pro výuku nejvhodnější. Konkrétně na amerických školách se od vázaného psacího písma postupně ustupuje. I v Česku se na vybraných ZŠ učí děti nespojité písmo Comenia Script.

Pro vázané písmo se uvádějí často argumenty, jako potřeba jedinečného vázaného podpisu, rychlost psaní či vývoj motorických a souvisejících intelektových dovedností.

Rychlost je ale vyzdvihována i u nevázaného písma, kde se argumentuje rovněž čitelností. Platí, že každému vyhovuje něco jiného.