Občas hudba zasáhne naše tělo jako blesk z čistého nebe. Může nás to potkat kdekoliv, v katedrále nebo v nákupním centru, na svatbě nebo při sledování televize. Mezi nejběžnější pocity patří chvění a „husí kůže“, ale někteří lidé je mohou pociťovat tak intenzivně, že je popisují jako „orgasmy na kůži“.

Obvykle tělo reaguje tímto způsobem pouze na zážitky, které mohou zachovat, nebo ohrozit život – jídlo, sex nebo šílená jízda na horské dráze. Proč se tomu tak děje u hudby, zkoumala americká neuropsycholožka na Wesleyské univerzitě v Connecticutu Psyche Louiová se svým studentem Lukem Harrisonem.

Oba poukazují na to, že kromě chvění, které respondenti běžně popisují, se pocity lidí mohou velice různit. Starší studie z roku 1991, jíž se účastnili profesionální hudebníci i běžní lidé, ukázala, že přibližně polovina respondentů zažívala chvění, návaly horka, pocení a sexuální vzrušení při poslechu své oblíbené skladby, stejně jako známý pocit mrazení v zádech.

Mnohé kultury, například severoindičtí a pákistánští súfisté, připisují hluboce soustředěnému poslechu hudby erotickou dimenzi. „Estetický zážitek může být tak intenzivní, že nemůžete dělat nic jiného,” tvrdí Louiová.

V průběhu experimentu vědci pouštěli dobrovolníkům jejich oblíbené písně a současně jejich mozek zkoumali pomocí magnetické rezonance. Podařilo se jim zmapovat části mozku, které reagovaly na oblíbené skladby, což naznačilo, jaké mechanismy by mohly tento zvláštní úkaz vyvolávat.

Sladké očekávání

Ukázalo se, že mozek reaguje při poslechu oblíbených skladeb i ve své nejprimitivnější části: v mozkovém kmeni. Dochází ke zrychlení srdeční činnosti, k zatajení dechu, objevují se návaly horka. Současně se uvolňuje látka dopamin. Tělo tedy reaguje podobně jako po požití omamných látek či během sexu, což vysvětluje, proč jsou vzrušující písně tak návykové. Při opakovaném poslechu sice odpadne moment překvapení, ale vzrušení se dostavuje na podobném principu jako slintání Pavlovových psů.

Louiová upozornila, že reakce souvisí se skladbou a s našimi očekáváními. Pokud se píseň příliš drží zažitých kompozičních pravidel, je nudná. Pokud je nadmíru porušuje, stává se z ní nepříjemný hluk. Ale když skladatelé odhalí jemnou hranici mezi známým a neočekávaným, narazí na bod, který příjemně podněcuje mozek a může vyvolat vzrušení: náhlé změny harmonie, variace hlasitosti, disonantní tóny.