Ministerstvo školství plánuje povinnou maturitu z matematiky od roku 2019, takže by se to poprvé týkalo letošních žáků devátých tříd.

Hejného metoda matematiky je založena na tom, že žáci přicházejí na správná řešení sami, učitel má pouze roli průvodce, nepředkládá správné postupy. Děti se tak od počátku školní docházky učí matematicky přemýšlet. Zatím se vyučuje převážně na prvním stupni základních škol, pak se děti setkávají s tradičními metodami výuky, které Hejný kritizuje.

„Celý život jsem zasvětil tomu, aby bylo matematické vzdělání, ale ne matematické galeje. Proti tomu jsem velice silně,“ prohlásil.

Sabotáž u kulatého stolu

Dostal prý pozvání ke kulatému stolu, který se bude povinnou maturitou z matematiky zabývat. Chce tam aktivně vystupovat proti jejímu zavedení. „Udělám všechno, abych zamezil tomu, aby se matematika stala intelektuálním kladivem na děcka,“ uvedl.

K obdobně radikálním krokům politici podle něj sahají kvůli tomu, že jsou voleni na krátkou dobu a mnohdy ve funkci ani po celé období nevydrží. Systémové změny ve školství jsou však dlouhodobou záležitostí. „Tady se nedá v průběhu čtyř let udělat zásadní změna, ale dají se nastartovat dobré trendy,“ poznamenal Hejný.

Tradiční metody výuky matematiky z jeho pohledu učí žáky početní operace, na které stačí kalkulačka, a imitovat postupy předvedené učitelem. Společnost přitom potřebuje, aby lidé řešili problémy. Značně omezená je vlastní iniciativa žáka. „Je to intelektuální znásilňování dítěte. Dospělý se snaží vtisknout dítěti své myšlenkové pochody,“ komentoval Hejný tradiční formy výuky. Za největší tragédii považuje penalizaci dítěte v případě, že použije jiný postup.

Učebnice pro 2. stupeň se teprve připravují

Učebnice založené na Hejného metodě jsou zatím schváleny jen pro první stupeň základních škol, v průběhu několika let by se měly rozšířit i na ten druhý. „Šestka už běží druhým rokem, takže příští rok už může jít na pulty, budeme žádat o doložku ministerstva školství. Sedmička se pilotuje prvním rokem, příští rok bude pilotována druhým rokem a bude psána osmička,“ popsal Hejný průběh příprav.

Děti vzdělávané touto metodou dříve nebo později musejí narazit na přechod k tradičnímu přístupu. Problematičtější to podle Hejného je, pokud s objevitelským přístupem končí po páté třídě. V tomto věku totiž ještě děti nemají vybudovány metakognitivní formy práce, aby si podle nich mohly přizpůsobit výklad svým potřebám.

To se prý naopak při přechodu na gymnázium dařilo žákům, které Hejný vyučoval na druhém stupni. „To, co jim dávali, odmítali, ale už věděli, jak to změnit, aby to bylo z jejich strany objevování,“ poznamenal didaktik. Věří, že se problém přechodu mladších dětí vyřeší, až budou k dispozici učebnice pro druhý stupeň.

„Učitele do mé metody nenuťte!”

Když se v souvislosti se špatnými výsledky středoškoláků u maturity z matematiky hovoří o nutnosti udělat změny ve vyučování tohoto předmětu, zpravidla se zároveň jako příklad výborné metodiky uvádí právě ta, která nese jméno profesora Hejného. Podle něj současný boom může být nebezpečný. Někteří učitelé jsou totiž do této formy výuky tlačeni například ambiciózními řediteli, což Hejný nepovažuje za dobré.

Základní principy této metody jsou staré sedmdesát let, vymyslel je Hejného otec Vít. „Já byl první žák, který byl takto učen. Ve škole jsem byl špatný, ale můj otec mi říkal, že jsem dobrý. A on měl pravdu,“ vzpomínal Hejný.

Hejného metoda se podle údajů na oficiálních stránkách obecně prospěšné společnosti H-mat, která zastřešuje veškeré aktivity s ní spojené, učí na více než 350 školách v ČR, což je asi devět procent ze zhruba čtyř tisícovek škol.