Vědecký tým se podle deníku Die Welt odvolává na analýzy pylových usazenin ze solného jezera na Kypru. Z nich lze zjistit, jaké rostliny tam tehdy rostly a jak se jejich složení v průběhu staletí měnilo. Zjištění kombinují vědci s daty získanými v Sýrii a s archeologickými nálezy.

Výsledný obraz odhaluje podivuhodnou odolnost tehdejších kultur. Sucho, které jim zlomilo vaz, totiž začalo už okolo roku 1500 př. n. l.

Říše odolávaly staletí

Po 300 let mu Řekové, Chetité, Kypřané, Syřané i Egypťané dokázali nějak čelit. Okolo roku 1200 př. n. l. se však náhle ochladilo, což ještě více snížilo výnosy zemědělství. Pak se říše doby bronzové začaly hroutit.

Vliv přírodních faktorů naznačují i písemné prameny. Dopisy chetitských králů adresované vládcům na Nilu obsahují četné prosby o dodávky obilí. Obilí buď nepřišlo, nebo ho bylo málo.

„Rolníci masově chudli a ztráceli půdu. Opouštěli své vsi a připojovali se k nomádským skupinám, které se zmocňovaly půdy silou a usazovaly se tam,“ shrnuje složitý proces proměn tehdejších společností německý historik Michael Sommer. Za příklad lidu, který prošel tímto procesem, uvádí plemeno Habiru/Apiru, které dnes známe jako Hebrejce.

Pak vzplály paláce

Za těchto okolností vzplály paláce v Mykénách, Tíryntu i Pylu a Chetité museli čelit náporu přistěhovalců i nespokojenců. Po pádu jejich říše pokračovaly velké skupiny lidí dál, až k hranicím egyptské Nové říše. Teprve v deltě Nilu byly jejich síly poraženy.

Vojsko to asi nebylo – reliéf vítězného faraóna Ramsese III. ukazuje spíše tuláky s rodinami, kteří hledají útočiště. Ani vítězství nad nimi však nezachránilo Egypt – i on upadl do chaosu.

Tak skončilo první známé „stěhování národů“, jemuž dosud historici přisuzovali hlavní vinu za pád říší.

Nová zjištění ale ukazují, že to byl až následek dramatických změn v životním prostředí. Dají se srovnat s proměnami, které stály o dva tisíce let později za zhroucením mayské civilizace ve Střední Americe. I tady mluví vědci o ničivém suchu.