Česká pobočka Amnesty International (AI) chtěla akcí poukázat na fakt, že ani pět let od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku neudělala vláda mnoho pro odstranění diskriminace Romů ve vzdělávání. Přitom právě zde jsou kořeny napjaté atmosféry v soužití mezi většinovou a romskou populací.

Romové bez řádného vzdělání se nemohou uchytit na pracovním trhu a pak jsou prakticky odsouzeni k sociálním dávkám a živoření na okraji společnosti. A i kdyby se snažili svým dětem zajistit normální školu a lepší vyhlídky, systém jim vstup do hlavního vzdělávacího proudu velmi pravděpodobně nedovolí.

Evropský soud v roce 2007 na základě podnětu ze strany 18 českých Romů prohlásil, že romské děti jsou umísťovány do zvláštních, resp. praktických škol kvůli svému etnickému původu, což označil za diskriminační.

Oficiálně jsou děti do praktických škol umisťovány sice na základě diagnózy „lehké mentální poškození“, zarážející však byl fakt, že mezi dětmi na praktických školách tvoří 35 procent Romové, přičemž jejich podíl ve společnosti činí sotva dvě procenta. Dalším šetřením se pak ukázalo, že Romové jsou do praktických škol posíláni takřka automaticky, ačkoli by zvládli i náročnější výuku.

Do letošního roku se podařilo ministerstvu snížit počet Romů na praktických školách na 26,4 procenta, ale podle AI to nestačí.

Základkou to končí

„Romské děti jsou nadále segregovány v praktických třídách, ve kterých se učí podle učebních osnov pro děti s lehkým mentálním postižením. Druhou formou diskriminace, kterou jsme mapovali, je segregace v čistě romských třídách, které jsou zřizovány v blízkosti romských sídlišť,“ popsala pro Právo Barbora Černušáková z AI výsledky jejího výzkumu v Ostravě, odkud stěžovatelé u Evropského soudu pocházeli.

AI zejména zpochybňuje diagnostiku „lehkého mentálního postižení“ a nelíbí se jí ani, jak psychologové získávají od rodičů „informovaný souhlas“ se zařazením dětí na praktickou školu. „Jednoduše jim kývnou na doporučení, i když dítě v testu skončilo na pomezí,“ řekla Černušáková. Mnohdy rodiče nevidí mezi školami rozdíl, protože praktické se často prezentují jako běžné.

V praktických školách a třídách se pak děti učí podle mírných vzdělávacích plánů, které však nestačí na osvojení si takových dovedností, se kterými by mohly uspět na dalších stupních. „Většinou končí základní školou, velmi málo jich pokračuje studiem na střední škole a naprosté minimum v maturitním oboru. Jejich životní šance jsou výrazně omezené,“ uvedla Černušáková. Dalším faktorem segregace je, že často vznikají většinově romské školy, a to zpravidla tak, že rodiče z většinové společnosti začnou stahovat své děti na jiné školy a na té původní zůstane třeba 90 procent Romů, kde motivační prostředí upadá.

Ale i sami Romové mají praktické důvody, aby své děti do romských škol posílali. Jsou často v blízkosti romských sídlišť, ředitelé jsou tolerantní k sociálně slabým rodičům, a pak chtějí ratolesti ochránit před šikanou, protože děti jsou vůči jinakosti vnímavé a umějí to dát i nepříjemně najevo.

V prvé řadě by měl stát podle AI začít bojovat s předsudky nejen ve společnosti, ale především na školách, kde jsou podle AI hojně rozšířené. Dále by měli začít plnit svou roli sociální pracovníci, kteří by měli s komunitami aktivně spolupracovat, což prý nedělají a často jejich práci supluje praktická škola.

Krnov jako vzor

A potom by se stát mohl poohlédnout po inspiraci v zahraničí. Například v Maďarsku zajistili Romům dopravu do vzdálenějších „smíšených“ škol zdarma. Také zde dočasně zavedli kvóty, podle nichž ve třídách bylo maximálně pět romských dětí, díky čemuž se neromské školy více otevřely.

Za příklady ale nemusí jít vláda za hranice. Například Krnov byl ještě před deseti lety silně segregované město, kde Romové žili odděleně v jedné jeho části. Samospráva i školy ale začaly konat, pracovaly s rodinami romských i neromských dětí a během sedmi osmi let se podařilo segregaci potlačit.

Stát má po pěti letech na stole akční plán, který by se měl příští týden dostat k podpisu ministrovi školství. Poté poputuje do Štrasburku ke schválení. „Od začátku příštího roku by mělo docházet ke změnám vyhlášek prováděcích dokumentů, které bude potřeba změnit, aby tyto kroky mohly být provedeny. Od nového školního roku by už opatření měla být v praxi,“ řekl Právu mluvčí resortu Marek Zeman.

Podle něj se jedná o změnu inkluzivního vzdělávání, proměnou projde i metoda diagnostiky.