Hlavní obsah

Vědci doporučují cider kvůli antioxidantům, znalci místo piva a vína

Právo, Petr Kotek

K největším nepřátelům námořníků na průkopnických zámořských výpravách patřívaly kurděje, jinak také skorbut, později Möllerova Batlowova choroba. Na nemoc způsobenou nedostatkem vitamínu C vyzrál jako jeden z prvních mořeplavců James Cook. Než se zjistilo, že ochranu před kurdějemi poskytuje také citrónová šťáva, servíroval námořníkům na své lodi Endeavour v roce 1768 cestou na Tahiti cider.

Článek

Posádce tím udělal bezpochyby radost: cider, nápoj ze zkvašeného jablečného moštu, je nejen lahodný, ale také mírně alkoholický.

Stejně jako čerstvá jablka obsahuje navíc podle soudobých výzkumů velké množství antioxidačních látek, mezi nimi i polyfenoly.

Tyto látky jsou schopny v organismu likvidovat volné kyslíkové radikály a bránit tak buněčné struktury a makromolekuly před oxidačním poškozením. Kromě toho polyfenoly rovněž podporují odbourávání mnoha toxických a karcinogenních látek, které člověk přijímá z prostředí.

„A vitamín C, který byl obsažen ve výchozí surovině, se během celého výrobního procesu neztrácí,“ potvrzuje Vlastimír Talaš, předseda českého občanského sdružení Cider Club. V něm se potkávají konzumenti, producenti, šiřitelé a příznivci tohoto nápoje.

Sám Talaš se k cideru dostal prostřednictvím knížek. Jako majitel nakladatelství fantastické literatury Talpress jich přečte opravdu hodně a tvrdí, že dlouho nemohl najít správný nápoj, který by mohl při četbě popíjet a neusnul přitom. „Inspirovala mne až jedna zahraniční dovolená, při které jsem cider poprvé ochutnal,“ popisuje.

Napájeli se už Keltové a Římané

Za kolébku cideru je považována Velká Británie. V celém Spojeném království se ho podle údajů, které jsou dostupné na internetových stránkách www.ciderclub.com, ročně vypije kolem 500 miliónů litrů.

Už v dobách Keltů, pravděpodobně ještě před příchodem Římanů, se na území Británie dostala jablka vhodná k moštování, ovšem první záznam o výrobě cideru se objevil v Norfolku roku 1205. Již o sto let později byl tento postup známý po celé jižní Anglii.

Největší rozkvět výroby cideru nastal v Británii v devatenáctém století. Dnes jsou nejznámějšími producenty cideru moštárny z okolí Somersetu, Gloucesteru a Herefordu, kde sídlí také muzeum tohoto oblíbeného nápoje.

Vlastní variantu tohoto nápoje produkují ovšem také Francouzi, Španělé nebo Portugalci. Ve Francii se mu říká cidre, ve Španělsku sidra.

Do Česka se dostávají i cidery ze skandinávských zemí. Vyrábějí se ovšem z koncentrátu exportovaného tradičními producenty, jsou doslazované a často vylepšované ovocnou příchutí.

Loni se ve větším množství objevil na trhu i český, přesněji řečeno moravský cider, vyráběný pod značkou Mad Apple.

Všechno se musí vypít do příští sklizně

Prostřednictvím Cider Clubu si můžete vybrané cidery nejznámějších značek i koupit a ochutnat. Jeho předseda vysvětluje, podle jakého klíče se vybírá sortiment: „Občas se ozve nějaký výrobce, se kterým ještě nespolupracujeme. Toho vyzveme, ať pošle vzorky, a pak koštujeme. Když projde, začneme jeho cider nabízet také ostatním zájemcům. Musí ale chutnat hlavně nám. Stává se totiž, že několika lahvím projde záruka, a ty pak musíme vypít sami.“

Cider se tedy rozhodně nehodí k archivaci jako víno. Dokáže ale skvěle vyplnit období mezi dvěma sklizněmi, než se v sadech urodí nová jablka.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám