V roce 1995 činily celkové výdaje na vědu zhruba 14 miliard korun. Z podnikatelských zdrojů šlo na výzkum a vývoj 8,8 miliardy, z veřejných zdrojů 4,5 miliardy a ze zahraničí 468 miliónů. Do roku 2007 stouply celkové výdaje na vědu a výzkum na 54,3 miliardy korun. Podnikatelský sektor vydával 29,3 miliardy, veřejný sektor 22,4 miliardy a ze zahraničí přicházely 2,2 miliardy.

Úměrně růstu finančních zdrojů stoupl i počet subjektů, které se na výzkumu a vývoji podílejí, méně už počet pracovníků. V roce 1995 to bylo 570 subjektů a v roce 2007 už jich bylo 2021. Celkový počet zaměstnanců ve výzkumu a vývoji v roce 1995 byl 47 500, z toho v podnikatelském sektoru 20 363, vládním 13 837 a vysokoškolském 13 300.

Do roku 2007 celkový počet zaměstnanců ve výzkumu a vývoji stoupl na 73 081, z toho jich bylo v podnikatelském setkoru 31 847, vládním 14 836 a vysokoškolském 26 162.

Nejvíc dává stát, nejméně firmy

Ze statistických údajů tedy vyplývá, že se celkové výdaje na výzkum a vývoj za sledované období zvýšily 3,9krát. Nejvíce rostlo financování ze státního rozpočtu, a to pětkrát, 4,7krát ze zahraničních zdrojů a nejméně, 3,3krát, z firemních zdrojů.

Nepoměr mezi růstem veřejných a soukromých výdajů na výzkum a vývoj považuje za problém předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Poukázal rovněž na to, že podnikatelský sektor spotřebuje své zdroje prakticky sám a k tomu pak ještě pět miliard korun z veřejné podpory. Veřejnou podporu pro Akademii věd a vysoké školy nepovažuje za dostatečnou.

Drahoš připomíná, že zatímco veřejné výdaje na vědu a výzkum do roku 2009 alespoň v absolutním vyjádření rostly, v dalších třech letech mají stagnovat. Tato situace rozhodně neodpovídá vládním slibům, že v roce 2002 dosáhnou 0,70 procenta HDP. To se podařilo až v roce 2007, ale jen se započtením zdrojů z EU, bez nich by veřejné zdroje činily jen 0,62 procenta HDP, uvedl.

Výzkum někdy nedává žádné výsledky

Nedostatečné investice do výzkumu a vývoje považuje za největší problém místopředseda Učené společnosti ČR a bývalý šéf Akademie věd Václav Pačes. "Mnohý takzvaný výzkum nedává žádné výsledky a je přitom podporován z veřejných zdrojů," podotkl. I když celková částka vydávaná na výzkum a vývoj roste, podíl na HDP zůstává zhruba stejný, a to 0,7 procenta, přestože by to v roce 2010 mělo podle EU být jedno procento a soukromý sektor by měl do této oblasti investovat dokonce dvě procenta HDP. Ten ale požaduje spíš podporu od státu, což je podstatou krize kolem financování Akademie věd, které se odebírají peníze ve prospěch soukromého výzkumu, tvrdí Pačes.

Z tohoto trendu Pačes viní vedení Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy a vládní Radu pro výzkum, experimentální vývoj a inovace, která se nezodpovědně k této strategii připojila. Podotkl, že to uznali i premiér Jan Fischer a ministryně školství Miroslava Kopicová, kteří nakonec stabilizovali rozpočet akademie a chystají odvolání rady a sestavení důvěryhodnějšího týmu.

Platy rostly nejvíc v Akademii věd

Sekretář rady Marek Blažka uvedl, že jsou výzkumníci ve vládním sektoru částečně placeni i z podnikových zdrojů a naopak výzkumníci podnikového sektoru z veřejných zdrojů. Přesně to ale podle něj nelze vyčíslit. Podotkl ale, že největší nárůst výdajů na vědeckého pracovníka byl ve vládním sektoru, zejména v Akademii věd, a naopak nejmenší u pracovníků v podnikovém sektoru.

Výdaje na výzkum a vývoj v Česku v posledních letech sice rostly, stále však zaostávaly za průměrem EU. Z vládních materiálů plyne, že v roce 2005 měly celkové výdaje na výzkum a vývoj na hrubém domácím produktu ČR podíl 1,42 procenta, zatímco průměr 27 členských států EU byl 1,74 procenta. Nejlépe je na tom v Evropě Finsko, kde tyto výdaje dosáhly 3,48 procenta HDP. Cílem EU bylo dosáhnout do roku 2010 zvýšení všech výdajů na vědu a výzkum na tři procenta HDP, z toho dvě procenta ze soukromé sféry. Už nyní je ale zřejmé, že je to nereálné.

Velký náskok před EU mají Spojené státy a Japonsko, kde se výdaje na výzkum a vývoj v roce 2005 podílely na HDP 2,62, respektive 3,33 procenta.