„Slunce nás nepřestává překvapovat,“ uvedla vedoucí výzkumu Sarah Gibsonová. Vědci již dlouho vědí, že sluneční skvrny, což jsou ve skutečnosti oblasti s vysoce koncentrovaným magnetickým polem na slunečním povrchu, souvisejí s jedenáctiletým slunečním cyklem a nejvíce se jich objevuje právě na vrcholu sluneční aktivity. V období těchto maxim je možné denně pozorovat silné sluneční erupce. Následné geomagnetické bouře pravidelně zasahují Zemi a v moderní době způsobují výpadky satelitů.

Gibsonová a její kolegové zaměřili svou pozornost na jiný proces, jímž Slunce „upouští páru“ - na superrychlé proudy ve slunečním větru, které šíří turbulence v magnetickém poli napříč celou soustavou. Když tyto poryvy zasáhnou Zemi, zvýší energii v radiačním pásu kolem planety a mohou tak ohrozit satelity na vyšších oběžných drahách i stálou posádku na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).

Grafické znázornění dvou slunečních minim v roce 1996 (vlevo) a v roce 2008 (vpravo). Přestože vloni bylo během minima na slunečním povrchu mnohem méně skvrn než v roce 1996, poryvy slunečního větru byly mnohem silnější.

Grafické znázornění dvou slunečních minim v roce 1996 (vlevo) a v roce 2008 (vpravo). Přestože vloni bylo během minima na slunečním povrchu mnohem méně skvrn než v roce 1996, poryvy slunečního větru byly mnohem silnější.

FOTO: NASA, NOAA

Projevuje se to mimo jiné úkazy známými jako polární záře a megaampérovými elektrickými výboji ve 120 kilometrech nad povrchem. Toto ohromné množství energie vede k ohřívání a rozpínání svrchních vrstev atmosféry. Rozpínání zvyšuje hustotu vzduchu ve svrchní vrstvě a tím zpomaluje a stlačuje satelity na nižších oběžných drahách.

Dosud se předpokládalo, že i sluneční vítr souvisí se stoupající a klesající aktivitou Slunce a četností skvrn. Nicméně při srovnání posledního slunečního minima v roce 2008 s předcházejícím v roce 1996, bylo „bičování“ Země slunečním větrem třikrát silnější, přestože loni byl počet skvrn během minima nejnižší ve zdokumentované historii - během posledních 75 let.

Z loňského pozorování se tak Podle Gibsonové zdá, že intenzita slunečního větru klesá až dva roky od minima sluneční aktivity, kdy je na povrchu Slunce nejméně skvrn. Energie takto předaná Zemi během solárního minima se přitom vyrovná úhrnné energii vyslané erupcemi na vrcholu sluneční aktivity.

Studie, na níž se podíleli i další odborníci z americké NASA a Národního úřadu pro oceán a atmosféru, byla zveřejněna v Journal of Geophysical Research - Space Physics.