Rozhodl jsem se nekandidovat na funkci prezidenta republiky.

Nechci ubrat hlasy volitelů té či tomu, kdo bude mít větší šanci v prezidentských volbách zvítězit. Protože nechci zbytečně protahovat nejistotu o mém postoji, sděluji své rozhodnutí o den dříve, než jsem slíbil.

Jsem ovšem mimořádně poctěn překvapivě pro mne silnou podporou mezi širším vedením KDU-ČSL. Po téměř deseti letech členství v této straně se jí cítím vyznamenán a vážím si jí.

Na druhé straně vidím, jak předsedům politických stran, které mají šanci postavit společného kandidáta, jde vyjednávání ztuha. Nevím, jestli se nedokáží, vzhledem k jejich zjevným či skrytým odlišným zájmům, dostat dál, anebo zda se ani nechtějí dostat dál. Výsledek je zatím tristní. Hrozí opakování trapných situací před pěti lety. Prezident republiky, ať již jím bude zvolen kdokoli, zasluhuje být zvolen v zápolení, které nebude příběhem, jež - řečeno drsně se Shakespearem - vypráví blb.

Je jistě možné jít do boje s šancí na vítězství, a pak čestně prohrát. Nechci však jít do předem prohraného volebního zápolení, které mi pak dodatečně bude opentlováno nějakými útěšnými adjektivy.

To je vše podstatné, co na toto téma chci říct.