Procházela jsem po poledni kolem hotelu Thermal, kde polehávají a posedávají zemdlení maratonci, jejichž závod s počtem filmů dnes končí, a tak jako již tolikrát žasla nad tím, jak rychle končí faktický život festivalu.

Ještě nebyly vyhlášeny ceny a už se bourají praktikábly, už se zametá, zítra se kolem Thermalu bude prohánět jen mastný papír z buřtů, jejichž zbytky se tu ještě opékají a zvyšují tak všeobecný žár.

Ale ještě není úplný konec - v Praze v sobotu vypukají Ozvěny festivalu zvané Šary Vary, které ve Světozoru a Aeru přinesou až do 21. července čtyřicítku vybraných festivalových filmů.

Ač tedy unaveni sluncem, které po celých těch devět dnů takřka nezapadlo, a utaháni desítkami životů, jež prožívali s postavami festivalových filmů, věřím, že jsou letos diváci většinou spokojení. Menší počet titulů umožnil víc repríz, takže při vybírání mohlo přijít ke slovu doporučení spolehlivější než všechny reklamy, články a anonce - totiž věta „to musíš vidět“.

Oproti předchozím rokům tedy i ten, kdo přijel do Varů v druhé půli festivalu, mohl často ještě dohnat filmy, na které se nejvíc chodilo a které měly největší úspěch. Myslím, že ani nemusím hledat příklady.

Nejlíp o tom vypoví dnešní vyhlášení Divácké ceny deníku Právo. V tuhle chvíli jsem ještě sama zvědavá, kdo ji dostane, ale každopádně - ať žijí vítězové ve všech festivalových kategoriích a zase za rok ve Varech!