Článek
Vaše filmy mají ohromně široký záběr – od velkých hollywoodských trháků až po malé nezávislé filmy. Je to náhoda, nebo záměr „dotovat“ malé filmy velkými?
Je to náhoda, ale jsem za ni rád, protože i některé velké filmy jsou prima. Ne vždycky, ale někdy ano. A některé malé filmy zase nejsou vůbec sympatické ani zábavné. Takže je fajn dostávat role v obojím.
Říká se, že při práci na dobré komedii se herci ani tvůrci moc nebaví, protože to je těžká a seriózní práce. Platí to i pro komedii bratrů Coenových Po přečtení spalte, kde jste vy hrál alkoholika a Brad Pitt fitnessového blbečka?
My jsme se tedy moc bavili! Dělám s Ethanem a Joelem vždycky moc rád a tentokrát jsem měl někdy třeba scénu jen s Georgem Clooneym nebo s Bradem Pittem a hodně jsem jich měl také úplně sám. Takže jsem dost času strávil jenom s nimi a cítil jsem se výtečně. Pocházíme všichni tři z Illinois, vidíme věci hodně podobně, jsme si pocitově velmi blízcí. Nemluvě o tom, jak talentovaní jsou to filmaři. Bylo to fantastické. (Pokračování na str. 3) S Bradem Pittem jsme se ohromně bavili
Co vás kromě hraní baví – prý jste byl kdysi tlustý chlapeček, který miloval sport?
Ano, to je obojí naprostá pravda. Však jsem také zhubnul... a sport jsem měl rád vždycky. Dokud mě před pár lety nezradilo koleno, hodně jsem se mu i věnoval. Vždycky jsem měl vedle své práce i další zájmy a ty se od dob, kdy jsme byl malý, moc neměnily. Čtení hlavně o historii, architektura a zahradničení.
Jako zahradní architekt, nebo zahradník?
Pokud jde o to první, rád bych napřesrok něco udělal, ale zatím o tom nechci mluvit, protože to závisí na tom, jestli seženu peníze. Ale hlavně se docela normálně rád rýpu v hlíně.
Hodně hostů jezdí do Karlových Varů s dětmi – nabízel jste to těm svým?
Ano, to víte, že nabízel, ale podle očekávání nechtěly. Víte, dceři Amandine je osmnáct a synovi Lorwymu sedmnáct let, takže nechtějí být moc s námi, a už vůbec je nebaví poslouchat, co já říkám. Myslím, že být dítětem někoho, kdo je slavný, není pro děti moc dobré a není to pro ně ani moc velká zábava. Děti radši splývají s davem.
Chystáte se na festivalu také do kina?
Rád bych, v programu, který jsem cestou sem pečlivě prostudoval a považuji ho za skvělý, jsem si zaškrtl pětadvacet filmů, které bych chtěl vidět! Ale myslím, že nebudu mít vůbec čas. Pořád mám něco s tiskem... Snad jeden nebo nejvýš dva filmy mohu stihnout, možná dostanu nějaká DVD, ale dnes mi řekli, že se nebudeme dívat ani na můj film Tanečník seshora, který jsem režíroval. Což samozřejmě stejně není to, co potřebuji nejvíc vidět.
V Praze jste se setkal s Milošem Formanem, tak mě napadá – vy jste hrál hlavní roli v Nebezpečných známostech režiséra Stephena Frearse a za pouhých jedenáct měsíců po vás měla premiéru Formanova adaptace stejného románu pod názvem Valmont. Pro Formanův film to nebylo dobré – mluvili jste o tom někdy?
Myslím že ne, i když se s Milošem čas od času vídáme. Teď jsme se setkali po delší době v zimě v New Yorku, ale jako vždycky jsme si povídali o jiných věcech, on by chtěl natočit film o vztahu mezi Francií a Československem před začátkem druhé světové války.
John Malkovich na tiskové konferenci
A viděl jste Valmonta? Co těm dvěma různým pojetím říkáte?
Samozřejmě že jsem ho viděl! Myslím, že mezi těmi dvěma scénáři je velký rozdíl, a mně se víc líbí ten, který napsal Christopher Hampton, což je ten, ve kterém jsem hrál. Já jsem ale Nebezpečné známosti neopustil – znovu jsme je teď přeložili a mám je v úmyslu režírovat jako divadelní představení. Rozhodujeme se, jestli to bude v Paříži nebo třeba ve Španělsku, v Argentině –- zatím nevím. Asi by se mi nejvíc líbila Paříž, ale kdo ví, jestli teď budou peníze.
Co pro vás znamenají ceny a festivaly? Máte takové srocení lidí kolem filmu rád?
Dřív jsem to měl velmi rád. Ale když dospějete do určité míry všeobecné známosti, trochu to ztratí kouzlo. Najednou máte odpovědnost, už si nemůžete prostě jen tak zajít na film, setkat se s filmaři. Ale pořád mě to těší a cen si vážím, protože žádné neočekávám a pokaždé mě překvapí, že mi chce někdo nějakou dát. Myslím, že jsem měl tak obrovské štěstí na kamarády, divadlo, role i filmy, že mám pocit, že si nic z toho nesloužím.
Proč jste vlastně založil s Garym Sinisem a dalšími divadelní soubor Steppenwolf Theater Company? Studoval jste přece ekologii.
Z kamarádství, prostě jsme chtěli být spolu a napadlo nás dělat divadlo. Zůstalo nám to.
