Na druhou stranu je štěstí, že Jiří Horníček vydání publikace nijak neuspěchal. Jeho několikaletý výzkum byl předzvěstí pečlivě připraveného titulu, přičemž největšími devizami jsou korekce nepřesných (ale často tradovaných) informací z dřívější doby a kritické ověřování faktů.

Kniha Gustav Machatý. Touha dělat film (Host 2011) je rozdělena podle režisérovy filmografie a každé dílo zasazuje do kinematografického i uměleckého kontextu místa a doby vzniku. V důsledku tak ukazuje, jak Machatý jako umělec nekompromisního ražení nezapadal do prostředí komerčního filmového přístupu ani na jedné straně Atlantského oceánu.

Za svůj život natočil filmy v Rakousku, Itálii, USA či Německu. Proslul neotřelými formálními postupy, například ke svému Nocturnu z roku 1934 napsal libreto, o kterém sám mluvil jako o „bohapustém kýči“, a to vše jen proto, aby dokázal, že i takovou látku lze zvládnout se vkusem. V Evropě byl obvykle i producentem svých snímků a v době, kdy produkční studia šetřila každý haléř, se mnohdy nebál okamžitě investovat vlastní prostředky, aby efektivně odstranil tvůrčí problém. To nebyla touha, to byla posedlost dělat film.

Gustav Machatý s chotí na karlovarské kolonádě

Gustav Machatý s chotí na karlovarské kolonádě

FOTO: ČTK

Machatý začínal na přelomu desátých a dvacátých v naprosto amatérských podmínkách. Zblízka zažil dobu, kdy cenzor znamenal více než režisér. Autorství bylo v rámci filmové výroby tehdy vnímáno velmi svévolně a on byl jedním z mála těch, kteří české prostředí naučili respektovat jména režisérů a jejich profesi. Těžko bychom v naší filmové historii našli druhou takovou osobnost.

Horníčkova kniha je komplexní životopisnou studií, která byla sestavena s erudovaností a s citem, hlavou i srdcem. Lze jí vytknout jen drobnosti. Autor se například málo zaměřil na zvukovou koncepci filmu Ze soboty na neděli (která je zásadní pro období přechodu z němé do zvukové kinematografie), což je škoda tím spíše, že klíč k jejímu uchopení nabízí třeba nedávná publikace Petra Szczepanika Konzervy se slovy. Překvapivě v knize chybí také zmínka o Machatého sporu s Hugem Haasem ohledně autorství námětu k filmu Ať žije nebožtík.

Horníček dobře pracuje s cizojazyčnými zdroji. Mezi anglickými, německými i italskými překlady však přece jen trochu postrádám francouzské ohlasy na filmy Ze soboty na neděli a Extase, jejichž frankofonní verze Machatý realizoval. Ale to je zřejmě obdobný problém jako s tehdejším natáčením filmů: rozpočty na poznání historie jsou v dnešní době stejně omezené a v podstatě můžeme být rádi, že v těchto podmínkách nějaké kvalitní monografie vůbec vznikají.