Hlavní obsah

Křišťálový glóbus chce i filmový ráj vybudovaný uprostřed ukrajinské reality

Novinky, Zbyněk Vlasák

Židovský štetl počátku 20. století na území dnešní Ukrajiny. Láska mezi dvěma dětmi. Fantazijní, snová, nostalgická atmosféra. To jsou hlavní atributy knížky klasika jidiš literatury Šoloma Alejchema Píseň písní a také stejnojmenné filmové adaptace ukrajinské režisérky Evy Neymannové. Knihu si zatím v češtině přečíst nemůžeme, ale snímek bude mít světovou premiéru na karlovarském festivalu.

Foto: KVIFF

Z ukrajinského filmu Píseň písní...

Článek

„První, kdo mě seznámil s Alejchemovými knížkami, byl můj dědeček. Pamatuji si, jak byly celé v hnědém vystavené nahoře na poličce. Bylo jich šest a já si je zamilovala snad ještě dříve, než jsem vůbec uměla číst,“ říká Neymannová, pro niž je Píseň písní třetím celovečerním filmem.

„Když jsem pak před dvěma lety zabloudila do antikvariátu, náhodou jsem zahlédla těch šest povědomých hnědých knih a bylo mi jasné, že si je odtamtud musím odnést. A budu je číst znovu a znovu, abych se od jejich autora, úžasného umělce, naučila snít a být svobodná,“ dodává talentovaná režisérka.

Promyšlená scénografie i skvělá kamera

Po zhlédnutí filmu Píseň písní se zdá, že se toho Neymannová od Alejchema naučila docela dost. Malý Šimek své vyvolené, sousedovic Buzje, vypráví kouzelné historky, aniž by si nechal svou fantazii svázat dospěláckými pravidly.

A se stejnou fantazií skládá filmové obrazy i režisérka, opírající se zejména o promyšlenou scénografii a práci se světlem. Přičemž k výsledku nemalou měrou přispěl už proslulý litevský kameraman Rimvydas Leipus, který s Neymannovou spolupracoval i dříve a s nímž chce filmařka točit, dle vlastních slov, „dokud nás odchod do důchodu nerozdělí“.

Na vlně snové fantazie se pak nese i ona dětská láska, jejíž konečné naplnění je nejisté právě proto, že oba aktéři vyrostou do věku, kdy už se dospělácká pravidla tak snadno obcházet nedají.

Natáčelo se převážně v ukrajinské Oděse, kde se filmaři pokusili vymodelovat svět dávného židovského štatlu s jeho obchody i školou pod vedením tlustého a přísného rabína, „ráj“, jak říká sama Neymannová.

Točit se začalo v květnu 2014, kdy ale kolem žádný ráj nepanoval. Při střetu promajdanovských aktivistů, těch proruských a policie a následném požáru budovy odborů zahynulo v Oděse během jediného dne 46 lidí.

„Štáb i já jsme byli vyděšení, měli jsme strach, ale dodržovali jsme nevyřčené pravidlo o tom nemluvit. Myslím, že nás všechny vedla touha nenechat si ten náš ráj vzít,“ uzavírá režisérka, jejíž film doplní dvanáctku dalších v hlavní soutěži letošního MFF Karlovy Vary.

Reklama

Související články

Ve Varech bude soutěžit i dřevorubec Bob

Všude kolem metr sněhu a uprostřed hraje jistý dřevorubec jednou rukou golf. V hlavě mu u toho nejspíš zní drsný, ale v něčem i trochu legrační gangsterský...

Výběr článků

Načítám