Článek
Puškvorec (Tatarak) má dvě hlavní linie, které Wajda vzájemně proplétá a kombinuje. Jedna je adaptací povídky Jarosława Iwaszkiewicze, klasika polské literatury, vypráví příběh starší ženy, která přišla ve druhé světové válce o své dva syny. Doby míru nastaly a ona žije v rámci možností poklidně se svým pracovně zaneprázdněným manželem. Jenže umírá a neví o tom.
Hlavní roli ztvárnila skvělá Krystyna Jandová, která před natáčením sama prošla životní tragédií. Právě jejím manželem byl totiž zmíněný Edward Kłosiński. Hereččiny vzpomínky na poslední dny s ním pak tvoří druhou dějovou linii Puškvorce.
Kłosiński si podobný filmový pomník určitě zasloužil. Mimo jiné se podílel na Wajdově slavném snímku Člověk z mramoru z roku 1977. Svým uměním také přispěl k filmům Krzysztofa Kieślowského nebo Krzysztofa Zanussiho.
Puškvorec byl nominován na Zlatého medvěda
„Říkal jsem si, že Krystyna žila sama se svými myšlenkami už asi dost dlouho,“ řekl Wajda při uvedení snímku na Berlinale. „Ale nakonec chtěla svůj příběh sdělit i ve filmu.“
Spolu s Jandovou se znají už 35 let, ale tohle je jejich první spolupráce. A hned stvořili dílo balancující nad tématy jako smrt, život či láska.
Na prestižním berlínském festivalu získal Puškvorec Cenu Alfreda Bauera a byl nominován na Zlatého medvěda.
Loni se v Karlových Varech promítal Wajdův předchozí film Katyń (v českých kinech se objevil v září), také svého druhu vzpomínka, ovšem v tomto případě na vojáky padlé při tzv. Katyňském masakru.
Snímek Puškvorec bude zařazen do sekce Horizonty.
