Jsou na ní fotografie i trojrozměrné objekty, které se často s nadsázkou zamýšlejí nad úlohou jedince stojícího proti manipulaci a metodám totalitního tlaku. Bálková si je dobře vědoma vážnosti témat, a proto je často karikuje satirickou nadsázkou nebo ironickým šklebem. Chápe, že to je jediná možnost, jak na vážnost situace upozornit, ale zároveň se nestát nudnou mentorkou.


Výtvarnice Barbora Bálková

FOTO: Jan Šída, Právo

Dílem, od kterého se můžeme ideově odrazit, je už několikrát prezentovaný kolotoč diktátorů, na němž se cyklicky pohybují figury vládců světa počínaje Stalinem a konče Hitlerem. Téma totalitních forem Bálková rozvíjí novými projekty.

Kolotoč z hovězích kostí působí bizarně.

Kolotoč z hovězích kostí působí bizarně.

FOTO: Jan Šída, Právo

Dílo Zlomový bod tvoří dva oboustranné portréty holčiček v otočných rámech. Na první pohled vypadají jako stolní zrcátka, ve kterých se zračí nevinné tváře.

Když se však na obrazy pozorně podíváme, uvidíme, že se děti vyrovnávají s prvními ataky fyzické bolesti (rozbité koleno, žihadlo v prstu). Je to symbol zlomu, kdy si člověk začíná uvědomovat, že bolest ho ve všech možných formách bude provázet celý život.

Druhou novinku představuje prostorová instalace Jsem víc, když nejsi, pojatá jako les křížů a zároveň věšáků na uniformy Idi Amína, Reinharda Heydricha, Horacia Herberta Kitchenera (iniciátora prvního koncentračního tábora) a hábit bojovníků Islámského státu. Globálně celé dílo představuje výrazné memento uplynulého a budoucího nebezpečí.

Uniformy zavěšené na věšáku tvaru kříže tvoří výrazné memento.

Uniformy zavěšené na věšáku tvaru kříže tvoří výrazné memento.

FOTO: Jan Šída, Právo

Blues jatečného skotu pomyslnou trilogii akcentuje. Jde o symbol věčně se točícího kolotoče, na kterém místo dětí cirkulují hovězí kosti. Utrpení se totiž týká nejen lidí, ale každého živého tvora.

Jestliže kritika často žehrá na to, že umělci nechtějí být aktuální, tak v tomto případě se jedná o výjimku.