Článek
Jak pokračují přípravy?
V Praze dokončujeme choreografické zkoušky s takzvaným street chorem a v Brně začal zkoušet orchestr pod vedením Oskara Rózsy. Následující týden to v Brně spojíme dohromady a několik dnů před premiérou se přesuneme do Olomouce, kde budou poslední zkoušky.
Vy ve Mši ztvárníte Celebranta, nicméně to není vaše jediná role v celé realizaci.
Jsem producentem, sháním na Mši peníze. Nemohu říct, že bych se producentem cítil být. Nastudování jsem si ale vymyslel, a v téhle zemi není lehké nadchnout lidi pro tak složitý projekt.
Proč vás oslovila právě Mše?
Účinkoval jsem v ní už v roce 1997, kdy ji nastudovali Stanislav Moša a Zdeněk Merta. Hrála se na Pražském hradě a já ztvárnil postavu malého kluka. Od té doby jsem si melodie z ní stále pozpěvoval, a když jsem před časem hledal formu představení, ve kterém by se zpívalo, tančilo a hrálo, a přitom by to nebyl muzikál, došel jsem právě ke Mši.
Co vás na ní nadchlo?
Bernstein v ní dokázal bravurně smísit řadu žánrů, od regulérního rocku přes sakrální sbory, klasický zpěv až k vlivům svého židovství. Mše je těžká na poslouchání, ale jakmile se do ní posluchač ponoří, zjistí, že je velice zpěvná. Přirovnal bych to k poslechu cédéčka Dana Bárty a jeho kapely Illustratosphere. Při prvním poslechu k písním hledáte klíč, ale jakmile ho najdete, totálně vás pohltí. Přitom na něm nejsou klasické popové melodie, a to se týká i Mše.
Je v ní z interpretačního hlediska mnoho složitostí?
To ano. Bylo například těžké najít odpovídající zpěváky, protože ti čeští jsou zvyklí zpívat stále stejně, takříkajíc na čtyři, zatímco v Mši jsou střídavé rytmy a další těžkosti. Jsem rád, že se nám nakonec takové lidi najít povedlo.
V jakém jazyce budete Mši zpívat?
V angličtině a latině, která je jazykem samotné mše. Nechali jsme ale texty přeložit a součástí představení budou titulky, které budou zakomponovány do scény.
Neobáváte se toho, že Mše bude pro české publikum příliš náročné dílo?
Nechceme házet publiku klacky pod nohy. Kromě titulků k textům jsme některé promluvy nastudovali v češtině a naším cílem je odehrát dílo tak, aby je mohli pochopit a přijmout všichni, ne jenom vyvolení. Na druhou stranu je však nutné říct, že Mše není muzikál, jak ho znají čeští diváci. Vyžaduje určitý stupeň porozumění.
V plánu je deset představení. Není to po týdnech zkoušení málo ambiciózní plán?
Dnes už víme, že bychom měli také hrát například na Smetanově Litomyšli i na dalších festivalech klasického rázu. Jako producent musím říct, že provoz Mše je tak nákladný, že si více představení nemůžeme dovolit. Současně jejich počet odpovídá tomu, aby vstupné nemuselo být vyšší, a to si upřímně myslím, že je už docela vysoké. Naším záměrem je nicméně vytvořit projekt, který bychom později mohli nabízet dál, v produkci někoho jiného.