Šípek působil deset let během funkčních období Václava Havla jako hlavní architekt na Pražském hradě. Podílel se na obnově interiérů. Vytvořil například lustry nebo sklenice.

„Vážím si toho, že patřil do sboru mých poradců. Konzultoval jsem s ním nejen pohledy na českou kulturu, ale na život vůbec. Jeho smrt mě zasáhla o to více, že jsem měl shodou okolností právě dnes otevírat v Muzeu Jana Amose Komenského v Naardenu jeho výstavu. Společně s ním."
Ministr kultury Daniel Herman
Zdroj: ČTK

Často pracoval právě se sklem, navrhoval i nábytek. Jedním z jeho výrazných počinů v poslední době byly Lavičky Václava Havla, které jsou instalovány po celém světě.

V Tančícím domě v Praze je od loňského podzimu k vidění výstava, na níž jsou dvě stovky jeho sklářských a designérských děl.

Bořek Šípek mezi svými výrobky

Bořek Šípek mezi svými výrobky

FOTO: Milan Malíček, Právo

Šípek se narodil v roce 1949. Když byl dítě, zemřeli mu rodiče – oba na rakovinu – jeho poručníkem se stal sklářský výtvarník René Roubíček.

„V Bořku Šípkovi ztrácí česká kultura nejenom mezinárodně známého výtvarníka, architekta a vlastně dvorního architekta Václava Havla, ale také česká kulturní obec a přátelé Václava Havla přítele, kamaráda a člověka, který bude strašně chybět."
Ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský
Zdroj: ČTK 

Šípek studoval nábytkový design, po maturitě emigroval do Německa. V Hamburku vystudoval na univerzitě architekturu, posléze filozofii ve Stuttgartu. Doktorát z architektury získal v roce 1979 v nizozemských Delfách. V Amsterodamu založil své první studio.

Navrhl několik staveb po celém světě, například budovu opery v japonském Kjótu nebo muzeum moderního umění v Den Bosch v Nizozemí. Dělal interiéry butiků módního návrháře Karla Lagerfelda. Do Prahy se vrátil v roce 1990.

Šípek má tři syny. Dva s anglickou choreografkou Bambi Udenovou, jednoho s českou zpěvačkou Leonou Machálkovou.