RECENZE: Kdo a proč uštval nevinného Hilsnera?

Známý příběh nespravedlivého odsouzení Leopolda Hilsnera k trestu smrti vyprávějí scenárista Václav Šašek a režisér Viktor Polesný především jako soudní drama, jehož hrdinou je s obviněným židovským mladíkem advokát Zdeno Auředníček, který se za polenského chudáka postaví proti většině společnosti a rozhodne se obhajovat jej ex offo.

Při policejním vyšetřování i u soudu jsou svévolně přehlíženy veškeré důkazy hovořící v Hilsnerův prospěch.

Zdeno Auředníčkovi významně, i když jen nakrátko, pomůže v jeho boji s úřední mocí tehdejší profesor pražské univerzity a budoucí první československý prezident Tomáš G. Masaryk, který se do kauzy vloží s úmyslem pověru vyvrátit. Tolik všeobecně známá fakta.

Zatímco však Masarykovi šlo pouze o pověru a vědecké důkazy, tudíž se tato postava objevuje ve filmu jen okrajově, advokát bojuje po profesorově vědeckém vítězství o život nevinného dál. Dokonce i poté, kdy za brutální usmrcení Anežky potrestá Hilsnera i druhý soud a navrch mu k ní „přiklepne“ ještě jednu starší vraždu. Na důkazy však přitom nedbá stejně skandálně jako porota v předchozím procesu a jen nahradí původní náboženský motiv vyvrácený Masarykem motivem sexuálním.

Auředníček tak stojí Hilsnerovi po boku ještě za osmnáct let, kdy společností pronásledovaného nešťastníka konečně vysvobodí z vězení milost císaře. Propuštěn byl však proti vůli českých úřadů a teprve na počátku 90. let 20. století konstatoval český stát, že při procesu byl porušen zákon.

Právě v tomto vztahu advokáta a obviněného se skrývá nejsilnější stránka neslavně proslulého příběhu českých dějin. Na ní se rozhodli tvůrci stavět. Zásadní roli hraje víra ve spravedlnost, rozum a především neokázalá Auředníčkova odvaha stát při nevinném člověku, přestože ten se mnoha lidem jeví – nikoli zcela bezdůvodně – jako obyčejný ničema, když už ne vrah. Iracionální nenávist společnosti vůči obviněnému se rychle obrací proti všem jeho zastáncům včetně Masaryka.

Jaroslav Plesl hraje Auředníčka jako přemýšlivého, citlivého a zdrženlivého intelektuála, jehož tichý projev se sice může jevit jako plachost či slabost, ale ve skutečnosti mu není na překážku, když je třeba jednat nebo se postavit manipulaci. Navzdory tomu, že jeho prvotní motivací je profesní zájem a abstraktní idea spravedlnosti, čím dál víc vystupuje do popředí upřímný soucit s obviněným, aniž by z advokáta dělal nadpozemského šestákového hrdinu.

Vlídný a soucitný vztah k obviněnému vyznívá věrohodně a pro diváka srozumitelně, a to i přes zjevnou sociální propast mezi oběma muži. Ta mnohé jiné vede k lhostejnosti, takže Hilsnera nechávají napospas davové sugesci i senzacechtivému hyenismu.

Chudého židovského mladíka totiž představuje Karel Heřmánek ml. sice jako lehkomyslného pobudu, hejska a flákače, ale také člověka odstrkovaného, nevzdělaného, naivního až prostomyslného, který si zpočátku příliš neuvědomuje, co mu hrozí, a neumí se bránit nespravedlnosti. Se stejným údivem a bezmocností, s jakými sleduje rostoucí zášť společnosti vůči sobě, reaguje i na šikanu od spoluvězňů.

Dvojdílný snímek se však, patrně i pod diktátem rozpočtu, omezuje na dění u soudu, na univerzitě i v měšťáckých salónech, kdy zjitřená společenská atmosféra vstupuje do příběhu především prostřednictvím novinových titulků a rozhovorů, pouličních odrhovaček, a jen výjimečně dramaticky, ačkoli vlna antisemitismu spojená s procesem vyvolala i vlnu rabování a násilí proti židům.

Pátrací linie však úspěšně navazuje na televizní tradici historických kriminalistických příběhů, ať už jde o prvotní vyšetřování v Polné, na jehož zpackání se podílejí tamní četníci i samozvaný právní výbor pod vedením starosty, nebo pozdější pokus obhájce vyvrátit klíčové svědectví na místě činu.

Nicméně rozvíjená detektivní stránka příběhu nakonec naráží na skutečnost, že vražda dodnes nebyla objasněna. A i když tvůrci mají společně s některými badateli důvod domnívat se, že Anežku zabil její bratr, bez dostatečných důkazů nechávají případ raději otevřený.