Je jiné než předešlé počiny Suede. K motivům britpopu z devadesátek a alternativního rocku z posledních let přišla další inspirace – art rock. Tohle stylové trojspřeží vytvořilo zvuk, který je něžný, melancholický a elegantní.

Bowieho duch je v něm cítit, zejména pokud jde o jeho hudební stylizaci ze sedmdesátých let, kdy povýšil rock na vážné umění, zvukově i aranžérsky rozmáchlé a výpravné.

Je to koncepční album – i s ohledem na film, který je součástí kolekce. Muž ve středních letech se ohlíží za svým životem a vzpomíná na lásky, komplikované vztahy, smutek, uvažuje o smrti a rozčarování životem. Brett Anderson zpívá o těchto věcech s hlubokými emocemi ve výrazu, přitom stále popově a jistě.

Přestože jsou Suede silní ve svižnějších kytarových písních (Like Kids, Outsiders, No Tomorrow), magii alba určují volné kompozice. Ke kytarám se v nich přidávají ambientní plochy kláves, v únosné míře pompa a opravdovost hudby sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.

Je to retro album, to ano. Suede se ale stylizovali přesvědčivě a nahráli jednu ze svých nejlepších desek.

Celkové hodnocení 90 %