„Když jsme chystaly třetí desku, věděly jsme, že se chceme držet textů v češtině. Natáčet jsme se ale rozhodly jinak. Předtím jsme měly pocit, že aby deska dobře zněla, musíme ji natočit v pořádném studiu za těžké peníze. Nyní jsme se ale seznámily s kluky z pražské kapely John Wolfhooker, kteří se stali producenty našeho alba. Natáčelo se u nich ve zkušebně. S Propastí Petra Jandy, kde jsme točily minulou desku, se to nejspíš co do ceny vybavení srovnat nedá,“ vysvětlila Právu zpěvačka a kytaristka Klára Gajová.

Míní ale, že nahrávka dopadla po technické stránce srovnatelně s tou ve velkém studiu. „Je taková špinavější. Nechaly jsme na ní i různé fórky, což jsou většinou věci, které se nám ve studiu až tak nepovedly,“ doplňuje.

Písničky zůstaly rockové. Gajová ostatně tvrdí, že se za takto zaměřené celých těch deset let pokládají.

Přes krize

„Měly jsme několik krizí, kdy jsme se rozhodovaly, jakým směrem se vydat. Asi jsme doufaly, že nás bude znát víc lidí nebo budeme mít víc větších koncertů. Prostě jsme měly ambice, které jsme nedokázaly zcela naplnit. A tak jsme si párkrát řekly, že to možná chce zkusit jinak. Například s naším kamarádem, kytaristou Lukášem Chromkem, jsme nahrály popovější písničku V utajení s nadějí, že ji pošleme do rádií a ta ji budou hrát. Nepovedlo se to a navíc jsme si tímto krokem možná naštvaly některé naše fanoušky,“ ohlíží se Gajová.

Po několika experimentech se kapela rozhodla zůstat u bigbítu, který je pro ni nejpřirozenější. Usoudila, že pokusy o stylové změny byly natolik nepřirozené, že k ničemu nevedly.

„Jsme holky, které prostě milují rockovou muziku. Zároveň jsme se už charakterově dost vyprofilovaly, takže od nás nikdo nemůže čekat, že budeme provokativní a budeme dělat vylomeniny jen kvůli tomu, abychom se zviditelnily nebo dostaly do médií,“ konstatuje Gajová.

„Také si myslím, že to, že jsme holky, nám nikdy až tak nepomohlo. Jsme prostě jako každá jiná kapela, a tak je to taky spravedlivé.“

Začínaly jako děti

K2 začaly jako dětská kapela v Hradci Králové. Dívky se učily na převzatých skladbách od slavných rockových formací, přičemž pro diváky bylo milé sledovat, jak tři čerstvé teenagerky hrají naplno hity od AC/DC, Deep Purple a dalších. Vlastní skladby nabídly už na debutovém albu Czech It Rockolution z roku 2009, tehdy ještě v angličtině. Mateřštinou už ale opatřily písně na druhé desce Odejdeš z roku 2012. Trojka pak nabízí jedenáct písniček.

Jejich velkým darem je schopnost složit poctivou písničku. Mají také cit pro aranže a jejich texty nepatří k těm, za které by se měly stydět.

„Na loňském turné jsme si uvědomily, že nás strašně baví hrát ty naše nové písničky,“ usmívá se spokojeně Gajová. „Pokud bych měla vybrat srdcovku, pak to je Dejchám tvý jméno. Text k ní napsal Petr Kadlček, kamarád ze skupiny Natural, a hudba je od nás. Má zvláštní náladu, je taková temná.“

V letošním roce hodlají Gajová, baskytaristka a zpěvačka Michaela Vrzalová a bubenice Monika Ottová dál propagovat novou desku. V létě by rády vystoupily na nezanedbatelném množství festivalů a ke třem natočeným klipům k písním z novinky přidají další.