Převážně mladých, protože Imagine Dragons jsou čtveřice z Las Vegas, která svými dvěma alby oslovuje především toto spektrum posluchačstva. Zatímco však na deskách Night Visions (2012) a Smoke + Mirrors (2015) je jejich vkusný pop podáván zvukově neagresivně, spíše pokojně a přehledně, na koncertech se mění ve více rockovou mašinu. V pražské hale se ukázalo, že jejich písně mají až stadiónový charakter, alespoň v aranžích, v jakých byly uvedeny.

V O2 areně se dobrý koncert pozná podle toho, že si publikum, které si zakoupilo vstupenky k sezení, v nadšení stoupne, pohupuje se v kolenou, zpívá a tančí. V případě Imagine Dragons se tak dělo hned u druhé skladby Trouble, kdy se takovému křepčení věnovala viditelná část příchozích. Vyvrcholilo to asi v polovině koncertu, kdy už stáli prakticky všichni diváci v hale, aby v závěru s písněmi I Bet My Life a Radioactive pouze tančili a tleskali.

Imagine Dragons hráli v Praze podruhé. Na snímku kytarista Wayne Sermon.

Imagine Dragons hráli v Praze podruhé. Na snímku kytarista Wayne Sermon.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Nebylo divu. Přestože zpěvák Dan Reynolds vyhlíží jako obyčejný kluk z vysoké školy a charismatu rockové hvězdy příliš nepobral, spolehlivě táhl vpřed program sestavený z písniček z obou alb i coververze slavného hitu německých Alphaville, Forever Young, zazpívané komorně, jen s klávesovým doprovodem.

Písně z dílny kapely však měly naživo ony pompézní parametry. Koncept Imagine Dragons byl takový, že před každou odehrála, anebo zaznělo jakési intro, úvod, který nastínil náladu. Z něho pak muzikanti vytáhli jakoby z klobouku skladby, jež disponovaly silnými melodiemi a zpěvnými pasážemi.

Pravda, nebyly to žádné skladatelské hody, kapela obecně nevybočuje z linie obvyklého poprockového aranžování. Protože ale umí písně vygradovat, dobře to fungovalo. Reynoldsovy hlasové limity dotahovaly sborové zpěvy a v programu došlo i na kytarové a bubenické sólo, v obou případech tak krátké, aby nestihlo být otravné.

Před skladbou Polaroid kdosi z diváků poslal na pódium českou vlajku se jménem kapely, později k ní ještě přibyl transparent. Na skromné, ale světelně funkční podobě pódia se oba dary fanoušků vyjímaly. Imagine Deragons zato nabídli příjemný, místy strhující koncert.

Vynikající práci odvedla i britsko-australsko-francouzská předkapela Sunset Sons. Její indierockové písně byly živé, melodicky přitažlivé a ona, byť na svém kontě nemá žádné album, pouze minialba, je prezentovala se zanícením hodným formace, jež má zdravé ambice.

Imagine Dragons, Sunset Sons
O2 arena, Praha, 16. ledna

Celkové hodnocení: 8o%