RECENZE: Wilsonov. Snaha o šestákovou komedii nevyšla

Zatímco povídka je to hrůzostrašná, film se vydal cestou parodického žánru, který má základ v šestákových románech a komediích. Jejich hrdinové mají kolty proklatě nízko, často rychleji pálí od boku, než myslí, zlo je ukrutné a dobro křišťálově čisté. Tvůrci si tak viditelně vzali za vzor paperbackové příběhy, v domácí filmové historii se pak inspirovali snímky Adéla ještě nevečeřela, Tajemný hrad v Karpatech nebo z novější doby Mazaným Filipem.

Děj se odehrává krátce po skončení první světové války, budoucí Bratislava se ještě jmenuje Prešpurk, když místní politiky posedne šílený nápad: pojmenovat město na počest tehdejšího amerického prezidenta Wilsonov a připojit ho jako 49. stát k USA. A zabránit tak hrozbě připojení k Čehúnům, tedy vzniku Československa.

Zároveň ve městě řádí brutální vrah a všechno nasvědčuje tomu, že přišel ze záhrobí. S tím si místní nevědí rady, a tak přivolají na pomoc drsného vyšetřovatele z americké FBI Aarona Fooda v podání Jiřího Macháčka, který si za svého parťáka vybere místního věčně udiveného, leč velmi snaživého policejního zelenáče Josefa Eisnera, kterého hraje Vojtěch Dyk. Ten je zamilovaný do naivní roztoužené židovské dívky v podání Táni Pauhofové.

Jak z uvedeného vyplývá, zmíněné vzory jsou zejména v postavách patrné na první pohled (a také ještě například inspirace filmem Rozpuštěný a vypuštěný a řadou zahraničních), ale tentokrát snaha bohužel nevyšla.

Tvůrcům Wilsonova se především nepodařilo propojit kriminální vyšetřování s černou komedií a navíc ještě se snahou začlenit do toho cosi jako politickou satiru. A je otázka, zda to vůbec bylo při režijní vyhraněnosti jednotlivých žánrů uvnitř jednoho filmu možné.

Tomáš Mašín se totiž do každé z oněch žánrových linií pustil s plnou vervou včetně své nepopiratelné schopnosti navodit působivou atmosféru. Vraždy jsou tedy skutečně odpudivě hororové, město rozplizle temné, ale postavy z šestákových detektivek, které mají být komické, do toho vůbec nesedí a působí jen a jedině mimořádně pitomě. Karikatury místních politiků a policistů a jejich počínání jsou pak na to všechno už jen navěšené v nápadech, které více než komicky působí trapně.

A protože se jednotlivé linie dramaticky (a dramaturgicky) nepropojily nebo spíše v režii zcela rozpadly, působí celý film jako prapodivný tvar. Především bohužel zásadně chybí humor. To, co možná ještě ve scénáři, tedy na papíře, mohlo působit vtipně, na plátně vůbec jako vtip nevychází, a to je velký problém.

V celém snímku se totiž hojně pracuje s národnostními, rasovými i politickými motivy. V pořádku, pokud by to byl dobře pointovaný humor. Jenže ono tu není čemu se smát, a tak to působí jen jako hloupé a nudné národnostní, rasové a politické blábolení.

Herecky je film z hlediska typologie dobře obsazený a herci v hlavních rolích dělají maximum. Mnohdy však jejich výkony působí, jako by tak úplně nevěděli, co hrají – a není divu.