Článek
Hodně článků o vaší kapele připomíná zprávu od psychiatra vašeho frontmana. Píše se v nich o depresích a pocitu osamocení. Jak to vnímáte?
Víte, myslím, že to je jen takový příběh, který vystavěla média. Z mé zkušenosti je naše kapela spíš radostná. Většinu času se smějeme a dobře se bavíme. Jasně, každý zakouší různé emoce, ale já vnímám spíš opačné spektrum pocitů, než jsou depresivní stavy. Jsme přátelé a tvoříme hudbu, na tom není nic depresivního.
Loni jste vydali třetí album Lost in The Dream. Jaký byl pro vás rok, který od té doby uplynul?
Album vyšlo loni v březnu a my od té doby hodně koncertujeme. Dost jsme se za tu dobu s kapelou sžili. Odehráli jsme přes dvě stě koncertů. Všechno šlo úplně přirozeně. Myslím, že tak to má v hudbě být, bez nějaké křeče. Celou dobu zaznamenáváme pozvolný růst. Koncertujeme ve větších prostorech a rozšiřuje se nám publikum. Mám z toho radost, protože mám pocit, že to, jak naše hudba zní, sedí lépe větším prostorům. Je pro ně dělaná. Je hezké ji hrát na takových místech, kde může s lidmi snáze fyzicky a emocionálně rezonovat.
Jak to myslíte, že je vaše hudba dělaná pro větší prostory?
Řekl bych, že to tak je. Ne že by Adam (Granduciel, frontman kapely a autor písní, poznámka autora) ty písničky psal přímo s představou velkého sálu, ale mně se zdá, že jeho hudba zní mohutně. Je v ní hodně prostoru a hloubky. Vždycky jsem z jeho tvorby tento pocit měl a teď, když se nám občas poštěstí zahrát si ve větším klubu, vidím, že to tak je. Sluší jí to.
Co podle vás chce Adam Granduciel svou hudbou vyjádřit?
Je to asi stejné jako s jakoukoliv jinou hudbou. Může vás unést na výlet mimo sama sebe. Myslím, že do muziky vkládá hluboce lidské emoce. Radost, zmatení, někdy samotu.
Vždy jsou to protiklady. Na jedné straně máte samotu a na druhé straně pospolitost. Možná to bude znít banálně, ale pro mě je na téhle kapele důležité, že miluje společný čas a hraní. Když je nás šest na jednom pódiu, vydáváme dohromady hodně zvuků.
Je to jenom moje interpretace, třeba se mýlím, ale myslím si, že jeho hudba má být povznášející a snová. Slovo snová používám nerad, protože je v názvu desky, ale cítím to tak.
Jaká byla atmosféra nahrávání desky Lost in the Dream?
Cítili jsme hodně vzrušení a zároveň pocitu neznáma. Adam strávil opravdu hodně času cizelováním struktur písní. Původní verze se během nahrávání a mixování mohla zásadně změnit, k některým existuje i padesát nahrávek kytary. Ale myslím, že to není vyhrocené. My ty písničky vrstvili, ale Adam se nad to pak uměl povznést a odhalit je. Vydlabat to nepodstatné. Aby se tam odhalil ten prostor, o kterém jsem mluvil.
Hodně jsme experimentovali. Baví nás si se zvukem hrát. Osvojili jsme si práci se syntezátory a podobné věci. Myslím, že to na nahrávku přineslo zajímavé zvuky a tóny.